kytičkový deníček.

NEJOBLÍBENĚJŠÍ CITÁTY OD OSCARA WILDA

26. února 2016 v 15:59 | Wendy Flowers

Mým naprosto nejoblíbenějším spisovatelem je jednoznačně Oscar Wilde, a to zcela bezkonkurenčně a po všech stránkách. Jeho knížky velebím a doporučuji všem, které jen znám. Tento člověk byl naprosto famózním, muselo být jedinečné někoho takového znát, potkávat - nebudu se zaobírat jeho životem, to ať každý soudí dle svého nejlepšího úsudku a zájmu sám - nicméně, jeho neotřelý způsob projevu, vtip, všudypřítomný sarkasmus a ironie z něj udělali ikonu a samozvaného "krále ironie", a to je přesně to, co na něm a na jeho dílech obdivuji. Je naprosto neskutečné, už jen si představit, jak hluboce Oscar Wilde opovrhoval upjatou viktoriánskou Anglií. To je to, co mě na něm tolik fascinujíce - vědomě a záměrně svou dobu popuzoval, kritizova, šokovall a zesměšňoval, on byl takový hrdina. Nebál se držet jazyk za zuby, a své myšlenky a názory, když už nemohl přímo, vnášel do divadelních her, nebo do knihy.

Dnes se nechci věnovat skvelé knize, ani divadelním hrám, ale právě citátům, jak již nadpis říká. Už nějakou dobu si různě po internetových stránkách všímám, že Oscarovy výroky jsou různě používány jako moudra dál, nicméně bez autora, nebo je jeho výrok dokonce adresován někomu jinému, a lidé vlastně ani neví, kdo ono moudro, o které se tak významně dělí, vyřkl. A tak do tohoto článku vložím pár svých nejoblíbenějších citátů, se kterými se ztotožňuji.


"Žít, to je ta nejvzácnější věc na světě, protože většina lidí pouze existuje."

Takový vzdušný článek

7. srpna 2015 v 18:28 | Wendy Flowers
Týjo, koukala jsem, že poslední můj deníčkový zápisek je z října, hrozné! Článek jsem se rozhodla pojmout fotkově - protože je to takové rychlejší, vzdušnější, a celkově je to takové příjemné koukat přímo na fotky, nebo nevím, sama mám takové články ráda, hlavně pokud jsou to fotky přímo autora článku :) Hlavní fotka je zavádějící, a v CČ ji trochu osvětlím. :D

fall(ing in love)

11. října 2014 v 23:12
Připadá vám podzim, jako neatraktivní roční období? Jako doba, kdy se všichni noříme do takové té šedi depresí, která je pro podzim typická a vůbec je strašně v módě svádět svou nepříjemnost a špatné nálady na podzim. Protože podzim je strašně depresivní a co vy o tom vlastně víte, ne? Asi tak. A tak, i když mám mnohem radši jiné části roku, přijde mi nefér odsuzovat podzim, protože se to tak prostě dělá, říká. Mně podzim připadá jako taková klidná doba, po květy provoněném jaru přichází léto, energické se strašně rychlým tempem, podzim je doba, kdy bychom si měli vyčistit hlavu na chladném vzduchu, pobrouzdat se spadlým listím, připomenou si tak dětství, a celkově zkrátka z p o m a l i t.

Uvědomujete si vůbec, jak je letošní podzim hezký? Co jsem nastoupila do čtvrťáku a už si i dokonce zvykla na tu novou skutečnost, začala jsem se věnovat povinné četbě, připravovat si výpisky do čtenářáku, ale nějak to nehrotím a sebe taky ne. Nehodlám se zbláznit a šílet, vážně ne, se to nezblázní.

Kolotoč co budeš mít za šaty, musíme vyřešit šerpy, nástup, maturák, maturák, písemky, maturák, písemky, písemky, písemky.

A přestaňte prosím všichni brečet, že máte deprese - nemáte! Nevím, jaký světaznalec řekl, že zlomené srdíčko, špatná známka a podrážděnost rovná se deprese, blbosti. Lidi, deprese je vážná psychická porucha, která se řeší jinak, než tabulkou čokolády nebo novýma botama. Fakt už mě s tím všichni štvete, jste trubky.

Na podzim má být klid, máte si ho náležitě užívat, ne se sžírat. Já i když tedy nemám nějaké podivné smutné stavy duše, tak si nasadím sluchátka do uší a poslouchám takové ty pomalé, zamilované písničky. Ony se k podzimu strašně hodí, protože podzim je krásný. Pojďme se zamilovat do podzimu!


Všechno je tu boží.

11. července 2014 v 18:19
Jsem pravděpodobně ten nejneschopnější bloger na světě, protože i kdybych něco psát chtěla, nevím prostě o čem a nápady, které kupodivu mám, jsem líná zrealizovat, takže jsem se rozhodla, potom, co se teď stávají stále oblíbenějšími, zkusit taky nějakou denní Challenge. Ovšem ne jen tak ledajakou! Hledala jsem skutečně vytrvale a našla takové, které mi plně nevyhovovaly, protože byly buď jen a filmech, jen o písničkách, jen o něčemdivném. Nakonec jsem si uvědomila, že existuje jedna, na kterou mám momentálně největší chu't a lze ji potenciálně považovat za splnitelnou! Dříve než ji zde odhalím, zmíním pár řádků o něčem, co snad ani za zmínku nestojí - nicméně já to udělám.

Můžete mi říct, co má tohle počasí zase znamenat? Když není příšerné horko ( naměřili jsme 39,2!! kolem oběda, později jsem něměla odvahu to kontrolovat ) tak přijde příšerné ochlazení, silný vítr a děš't. Můžeme v zimě naříkat, že je zima a během tropického počasí, že je horko, ale kdy konečně bude nějaké přijatelné počasí? Asi nikdy.

Celý den prší, obrovké kapky naráží do parapetu a bičují nebohé květinky. Však je zlámete! A přesně během takového denního scénáře jsem koukala na nový seriál, na který jsem přišla čistě náhodou. Turn - seriál, první série o deseti epizodách, pojednává o válce za americkou nezávislost do níž je zamotaná čtveřice přátel nazvaná The Culper Ring. Začíná v roce 1776 příběhem farmáře Abea Woodhulla žijícího ve vísce Setauket, který se společně se svou dětskou láskou Annou Strongovou stane klíčovou osobou k získávání informací pro druhou stranu. V hlavních rolích účinkují herci, které pravděpodobně neznáte, ale seriál je od samé stanice, jako je The Walking Dead, takže pokud si pod tímto pojmem představíte něco dobrého - skutečně očekávejte něco dobrého. Je vlastně úplně jedno, jestli vás baví nebo nebaví historie, tenhle seriál je vážně natočen tak, aby vás vtáhl do děje, ať jste, kde jste. Velké minus je v tom, že na další sérii si počkáme až do příštího jara - a to je hodně bad fakt.

A když je naopak vedro a mám pomalu pocit, že umírám - jedeme na kole. Koukala jsem na film o Legu a musela se smát, že ačkoli je to pro děti, je v tom spousta skvělých dvojsmyslů, píseň, kterou asi nikdy nedostanu z hlavy a celý ten příběh zvedl fakt, že je tam i lego postavička Batmana. :D ( pro všechny = zbožňuju Batmana ). Autoři chtěli vytvořit nejroztomilejšího tvora, takže spojili kočičku ( uh god ) a jednorožce, a vznikla z toho Unikitty! A její povaha je mi blízká, srší dobrou náladou, nic ji nerozjáže, až nakonec na ni dolehne tíha okolí a exploduje - vážně já.

Můj dnešek je ve znamení písničky St. James. Slyším ji poprvé, což je hrozné, a nejhorší na tom je, že jak není na CD-ku, tak mi zkrátka uniklo, že taková písnička existuje, nesnáším se. Poslouchám ji stále dokola a během toho si zkrášluji plášť, který musí být do mého posledního roku na střední skutečně skvělý! Ta píšnička je asi ta nejsilnější, nebo jedna z těch, co znám, brečím a po několika opětovných spuštěních ji neskutečně miluju.

nahažmilionfotek

10. června 2014 v 19:36
Zase jsem tu po takové době, kdy se na sebe vše nakupilo a já budu docela jistě matlat jednu věc přes druhou, anebo nebudu, protože budu zcela výjimečně nevýřečná. Předešlý článek jsem ani neměla v plánu psát, nebo jinak, neměla jsem v plánu psát během předešlých tří čtyř týdnů vůbec nic, protože jsem byla lehce vyčerpaná, ale to téma týdne bylo docela příhodné, příhodné pro mou nostalgizující povahu. Teď už jsou ty tři náročně náročné týdny za mnou a vyhlídky na "měsíc" ( čtěte: cca týden) plný nahánění známek jsou fakt.. slibné.

Tento článek, abych vás hned v úvodu ubezpečila, bude článek typu: nahažmilionfotek. Bude to lepší cesta k tomu, vyplodit ze sebe něco o tom, co jsem dělala a protože jsem byla na praxi v zoo a pak mimo republiku, bude to ve formě fotek skutečně mnohem jednodušší. A dlouhé články dnes už nikdo nečte. A proč jsem se vlastně rozhodla napsat článek dnes? Protože dnes je den výjimečný den. Mikina co vidíte pod tímto textem je výjimečná. Přesně před třemi lety jsem ji obdržela od kurýra a dnes spolu slavíme, slavíme na příští týden. A taky slavím s tímto blogem - už je mu více jak rok, a to je pěkné. Řeknete si úplně obyčejná mikina, ale kdybych mohla trochu dělat reklamu Shirtinatoru, tak se zapřísáhnu, že nic tak kvalitního za ty peníze neseženete. Navíc si design vymazlíte sami a to je prostě bomba! ( Říkala jsem že nebudu moc žvanit? - Jo říkala.. ) Ten text je samo sebou trošku ošlý dobou a taky tím, že tu mikinu tahám prakticky celý rok - fakt celý.

Pro pořádek, v zoo jsem byla dva týdny na praxi. Praxe v zoo mi toho moc dala a strašně moc sil vzala. :D Jeden týden byla zima a fičel vítr, pršelo. Druhý týden naopak strašná vedra. Takže jako - okay. Ale to nevadí, protože když jsem byla maličká, přála jsem si být ošetřovatelkou a pracovat v zoo, takže se mi to svým způsobem i vyplnilo, a musím říct, že je to fantastický pocit, když si splníte dětský sen! Nejdříve jsem se na ty dva náročné týdny dívala příliš, příliš.. Nemůžu přijít na to správné slovo, zkrátka teď po čase vše vidím realisticky. Tak, jak to bylo, vím, co mi to dalo, ukázalo mi to, jak to chodí. Když si tedy nakonec připomenu vše, co jsem prožila a čím jsem si prošla, byla to paráda, být mezi zvířátky. Dostala jsem příležitost nahlédnout na celý ten svět za plotem jinak. Pochopila jsem celou infrastrukturu takové zoo a stala se její součástí. A to je pěkné, fakt moc pěkné. :) A další týden jsem byla pryč.


lehnu a usnu

2. května 2014 v 23:19
Bolí mě hlava, celkově pociťuji takovou strašnou únavu a nejradši bych se někam zahrabala a vylezla až za tisíc let. Co jsem doposud nějak nepociťovala, byla potřeba spánku, ale teď na jaře, kdy je stále hezčí počasí a tak, jsou takovéto moje stavy čím dál tím více fatálnější. Znáte to? Navíc píšu článek jen proto, abych Vás sdělila s tím, že mě bolí hlava. Tyvado víc originálnější už být nemůžu.


Před dvěma lety jsem trpěla nespavostí, kdy jsem tu do noci zírala do stropu a nemohla usnout. Dnes do noci zírám do učení, nebo třeba do knížky, ale odložím to a usnu. Všechno přijde s věkem, asi. Já jsem fakt tragik. A když tu tak sedím, tak mi to vyhovuje, kecat o tom, jak je mi špatně. Hypochondřit, protože na to prostě nemám jinak nárok, neslučuje se to s mojí životní vervou, já vždy chtěla být člověk veselý. Takový, kterého nic nerozháže, což je zatím pravda ( ovšem počkejme za rok) a stále bych si chtěla udržovat odstup a všechno brát s humorem, nadhledem, ale jsem tak vyčerpaná. Tak to tu cpu do tohoto místa, které mám ráda, protože má famózní jméno.

Kdybych mohla, tak jdu a uvařím tomuhle blogu čaj, on si to zaslouží.

Ale ne, prapůvod je daleko tragičtější. Zařekla jsem se, že alespoň jeden článek tu do toho měsíce bude, a tohle je asi článek se štítkem: květen. No, jak už jsem si tu brečela v minulém článku - ve středu, toho času je tak málo! Žalostně málo. Příští týden zbývají tři dny - tři dny! Logika našich učitelů je asi takováhle: celý rok nic psát nebudem, ale dáme to až na poslední chvíli, are U ok? A tak. Pak jsou praxe a ten výlet. Výlet zní hrozně dětinsky a přiblble, ale bude to výlet.

Dala jsem se na pohledy. Dnes mi došel jeden hrozně pěkný z Ruska a byla jsem jich pár poslat. Připadá mi taková komunikace strašně krásná. Strašně ráda bych s někým vedla korespondenci v dopisech, nebo tak nějak. A nějakým způsobem se o to i snažím, ačkoli to není laciná sranda. To mi připomíná, že jsem si minulý týden u babičky prohlížela staré poštovní známky. Před deseti lety stála 2 koruny, dnes je to na 13-ti, to je docela nárůst, nemyslíte? Zajímalo by mě, jestli k tomuto faktu má někdo nějakou výtku, podobnou jako já, anebo s takovou cenou souhlasí. Souhlasí s tím, že za vše se musí platit. Já rozumím oběma stranám, ale nejspíš něco takového neřekne někdo, kdo posílá nepř. denně něco někam.

A píšu povídku. Jsem příšerně sentimentální a pravděpodobně zasněná, trošku zklamaná, ale píšu povídku. A vlastně je to snad poprvé, kdy fakt vím, o čem bude. Mám plán. Doposud ty mé bláboly většinou vedly momentální nápady, nálada, možná i druh muziky, nebo tak. Tentokrát jsem si to vše nasnovala a pomalu to ze sebe dostávám. Pořád něco píšu, jsou to strašné slátanini, v zimě o zimě, na jaře o jaře.

PS: Jestli někdo pojedete na Mars, napište mi pak, jestli hráli From Yesterday, prosím. Vsadím se, že když nepojedu, tak ji zahrají, takže si jdu kopat jámu.

nestíhám nestačím, ale je krásně.

30. dubna 2014 v 22:34
Já i kdybych si stokrát řekla, že se blogu budu alespoň trošku více věnovat, tak to zkrátka nedodržím. Nejhorší je, že už je konec dubna a těžko jen uvěřit, že ten rok tak rychle utekl. Květen, už je tu zase květen. Květen je v posledních letech můj nej měsíc - jsem z celého roku nejvytíženější a když roztočím kalendář a zadívám se na příští květen, tlačíc slzu zpět do oka, je mi jasné, že tento trend nebude mít jen tak konce. Maturita. Příští rok je tady a já se hroutím dopředu už těch pár let, co na škole jsem. Letos je to praxe ( haha, přijde mi to vtipné, mít na praxi, když na nás kladou stejné nároky jako na gympláky, ale prostě ta praxe být musí, toto je způsob, jak znepříjemnit studentovi život.) a pak školní projekt v zahraničí. Neříkám, že se netěším, ale to tempo je šílené, vše plyne tak rychle, potřebovala bych zastavit čas, nebo ho alespoň zpomalit, nějak.

Když už nahlížím do té krásné budoucnosti a pomalu opět navracím kalendář ke dnešnímu datu, dnes jsme měli pasování, takže už jsme "prakticky" noví čtvrťáci, což je přinejmenším příšerné. ( I když je to daleko horší ) Psát o tom, jak jsem dnes přišla o chuťové buňky a jak jsem jedla něco, co snad ani radši nechci vědět, co to bylo, vážně nebudu, protože mám ještě stále příšerně slano v puse a žaludek se mi točí, jako na horské dráze. Jako svůj velký čtenářský úspěch pokládám konečné dočtení Sophiiny volby, pravda, půjčila jsem si ji již někdy v říjnu loňského roku, ale musela jsem se věnovat něčemu - kratšímu, něčemu, co se přečte do pár dní. A tak jsem si pro ni opět zaběhla, onemocněla a četla a četla, až nakonec přečetla. Úspěch proto, že na takovéto knihy zkrátka nemám srdce, je mi z toho všeho šíleně smutno a úzko a je pro mě téměř nemožné, abych to celé dočetla, nakonec díky Styronovým citacím a tak zvláštně emotivně procítěnému textu, to šlo samo.

Musím si sem napsat, abych to pro příště věděla, že jsem se před nedávnem zaregistrovala na stránce postcrossing a posílám pohledy. Dnes mi došel první pohled. O:) Venku je tak krásné počasí a já našla tuto fotografii Jareda, kde je vše tak lehce letní a svěží a.. chtěla jsem napsat, že už chci léto, ale já nějak nevím. Já chci nachvíli stopnout a uklidnit všechno a všechny. Poslouchám Conquistador a ta písnička mi dává křídla. Já už teď moc dobře vím, že této chyby, toho, že na ně letos nepojedu, jako tehdy v 2010 - budu příšerně, ale přííííšerně litovat. A to už zase ta křídla necítím. Jsem jako na horské dráze, dneska úplně po všech stránkách.


hvězdokuk

8. listopadu 2013 v 19:19
Upřímně a hluboce obdivuji každého z Vás, kdo dokáže z nebe číst a hvězdy jmenovat.


Neskutečným způsobem jsem se za poslední týdny nadchla pro sledování noční oblohy, zejména prostřednictvím dalekohledu. Nejhorší je, že když člověk na pozorování nemá čas, tak je obloha jasná a bez oparů, ale jakmile máte pátek nebo sobotu, zaručeně musí přijít nějaká ta přeháňka, která po sobě zanechá hustá oblaka. Vykašlala jsem se na povinnou četbu ( taková jsem pylná včela ) a místo toho doma studuji atlasy a encyklopedie hvězd a opět se dostávám k prvnímu bodu tohoto článku - vážně vás moc obdivuji, hvězdočteči. Říkám zcela upřímně, že kdyby někdo přede mnou začal jmenovat hvězdy ( a jmenoval by je správně ) tak by si naprosto získal mé srdce, protože, co si budeme povídat, představa, že sedím s někým - koho bych třeba i eventuelně mohla mít ráda ( hahahaha ) a kdo by nedřepěl v pátek večer někde na pivě ( ahahahahahahahahahahaha ) - tak tedy sedím pod třpytící se hvězdnou oblohou a tak, tak ta představa mi připadá naprosto fantastická ačkoli nereálná a především neskutečně romantická.

Momentálně poslouchám Sevenfoldy, a doufám, že se snad obloha ještě vybere.

malý Hádes

15. října 2013 v 16:33
Tématem tohoto týdne je velmi pěkné slovíčko, které mi dělá poněkud neobjasnitelně velké problémy vyslovit. Nehodlám zde objasňovat význam prokrastinace, protože jsem prostě stejně líná něco napsat, jako prokrastinátor ( či jak vy nazýváte někoho, kdo prokrastinuje, viď A. :D ) Každopádně, mě to rozesmálo.
Každopádně znám prokrastinátora a je dobrý,
vážně dobrý v prokrastinování. že..
Imaginární odpověď prokrastinátora: Da

Tématem minulého týdne byla Praha, popravdě, měla jsem už připravený článek o tom fascinujícím místě a vlastně ani přesně nevím, proč jsem ho nezveřejnila, nejspíš proto, že mě skutečně velmi bolela a současně strašně iritovala slova některých z místních blogerů. Čili, bylo to proto, protože by mé city stejně nikdo nepochopil a neopětoval. A taky proto, že jsem zvyklá nechávat si své názory pro sebe - víceméně. Nenávidím.


Nejspíš nenávidím není to správné slovo, jsem unavená a vyčerpaná a to je teprve půlka října, co já jen budu dělat za měsíc? Myslet na Vánoce, co jiného. A tyhle animace z Hádesem od Disneyho jsem si všechny uložila z tumblr, což znamená, že se zde ještě oběví. A víte co, pokaždé můj diktát ztroskotá na tomto slovíčku, nicméně, píšu to dál, takže oběví. Kecám, objeví.

aurogramiáda na Marsu

9. července 2013 v 12:12

Ano, nejspíš, ale to bych nebyla já, abych si těch pár řádků čirého nesmyslu neodpustila.. Muška! Ano, po monitoru mi leze muška, potvora! Musím ji chytit. Musím se jí zbavit, šíleně mi vadí, je to muška na mém počítači.

No tak zpět k těm fotkám, musím je sem dát v malém rozlišení, protože těch tisíc let, než by se mi sem alespoň jedna velká načetla, čekat nebudu. Dávám pouze své fotky / což znamená, že jsem je skutečně vyfotila / Já vím, měla se mi třást ruka / A taky se třásla! A taky, že je to na těch fotkách vidět! / Některé jsou lepší, některé vlivem rozmazání horší, ale mě to nevadí, mám ty fotky ráda. Neměla jsem mít sílu na to, abych vůbec stiskla spoušť, ale z nějakého nevysvětlitelného důvodu jsem to dokázala, nejspíš proto, že jsem zkrátka na ten dokonalý den chtěla mít nějakou vzpomínku. Při samotné autogramiádě nic nemám, to bych nedokázala, třásli se mi ruce, foťák nepovolili a mobil je na okrasu. Z koncertu mám jen videa. Foťák jsem pro jistotu vůbec nemohla vyndat z kabelky, nojo, to víte, tam bylo tolik místa.. Závěrem jen snad to, že nemám ráda lidi, co si přivlastňují cizí majetek / neptejte se, jestli ty fotky mají jména - mají! :D / A jinak krásný den. :)

 
 

Reklama