když se nad tím tak zamyslím,

byli jsme děti ráje

18. května 2014 v 15:42
Když mi bylo pět, všechno bylo lepší. Člověk si tehdy neuvědomoval, jak moc tento svět špatný je a svět snad nebyl tehdy tak špatné místo, jako je dnes. Neměli jsme všechno, co je dnes, ale nic nám nechybělo.


Milovali jsme pohádky, které dnes dokáže sledovat se stejným nadšením a vlnou nostalgie jen málokdo. Sledovali jsme pokémony, znali jména každého z nich a měnili si mezi sebou kartičky. Dříve jsme komunikovali bezprostředně a automaticky, nikdo nechtěl být sám. Hráli jsme si na ulicích, do tmy běhali po venku, stavěli domečky pro nebohá zvířátka, vážili jsme si přátelství. Power rangers byli naši hrdinové, naše plastové telefony byli komunikátory a my se měnili ve špiony. Byli jsme policisté a zloději, princezny a draci, zlé čarodějky míchající čarovné lektvary. Vařili jsme z vody, písku a kytiček, byli jsme vyhlášení šéfkuchyři a naše Šušu nebyla pouhá panenka. A když jsme zrovna neměli naši Šušu po ruce, schytala to nejbližší kočka v okolí. Malé růžové věcičky a hadříčky pro panenky Barbie okupovaly celý prostor našeho domu. Byli jsme celí pryč, když jme poprvé viděli Titanic nebo Hříšný tanec. Zbožňovali jsme Pomádu. Stavěli jsme si bunkry ze židlí a stolů. Pletli jsme věnečky z pampelišek a hrály si na víly. Ve školce jsme koukali na Kouzelnou školku a čekali, co skvělého zase Michal vymyslí se svou lepící páskou. Poslouchali jsme Lunetic, Kabáty a Lucku Vondráčkovou. Hráli jsme Vadí nevadí, skládali nebe peklo ráj.

Fotky se pořizovaly na první pokus, neexistovalo, že by šla fotky smazat a vyfotit znovu. Nosili jsme punčocháče a bačkůrky. Na vesnicích nebývala dětská hřiště, pouze pár houpaček na kterých se vystřídalo na dvacet dětí. Hráli jsme šipkovanou a dávali si hloupé úkoly, kterým jsme se smáli. Zvonili jsme na zvonky a utíkali. Věřili jsme na strašidla, bubáky a klekánice. Brzy ráno jsme vstávali, abychom chytili další díl našich seriálů, jako byl Bax Bunny, Tom a Jerry nebo Teletubies. Museli jsme sedět u stolu, dokud jsme nesnědli jídlo do posledního sousta a nesměli jsem ven, dokud náš pokoj nebyl dokonale uklyzen. Měli jsme domečky z textilie, do kterých se vždy naházel nepořádek a pokoj byl rázem uklizen. Líčidla byla v podobě srdíčka s vysunovacími šuplíčky.

Když jsme dozráli do vyššího věku, dostali jsme walkmany a v nich nám hráli písničky od chorvatské Karmy nebo ruských Tatu. V televizi jsme s prarodiči sledovali zábavné pořady s Petrem Novotným nebo Karlem Šípem. Byli jsme kritici a vybírali si své favority v soutěžích, jako bylo Do-re-mi s princeznou Eufrozínou. Pořady jsme si nahrávali na VHSky a vždy se na ně koukali tak dlouho, dokud jsem je úplně neodstavili. Měli jsme multifunkční pastelky, které byly složené z maličkých kousíčků a ty se vyměňovaly dle potřeby. Tikťaky byly naše prášky, cola naše káva a jiné minerálky byly alkoholické nápoje, "kouřili" jsme solené tyčinky a ani ve snu by nás nenapadlo, že bychom mohli kouřit skutečně. Největší vzrůšo bylo pustit si Spice World, který byl od 15 let. Dívali jsme se na Věřte Nevěřte a vždy, když něco děsivého byla pravda, nemohli jsme nad tím přestat přemýšlet a bát se. Babičkám jsme padali do náručí na začátku prázdnin a vždy tu náruč opouštěli až posledních pár dní před začátkem školky, nebo školy. Lezli jsme na balíky a po stromech. Žvýkali jsme dědovi voskové plástve s medem. Byly to nezapomenutelné časy.

Neměli jsem dotykové telefony, dokonce jsme neměli žádné telefony a přes to jsme se dokázali spojit, a snad i lehčeji, než dnes. Neměli jsme takové hračky, možnosti jaké mají dnešní děti, ale měli jsme srdce. Když nad tím tak přemýšlím, je mi z toho smutno, smutno z toho, že je to pryč. V tomto článku není úplně vše, co jsem chtěla napsat, ale většina ano. Pokud si na něco ještě vzpomenete, prosím, napište mi to, já tak ráda vzpomínám na staré časy. Děkuji :)

Co je to láska?

26. ledna 2014 v 18:25
Můžeme psát o lásce ke své rodině, mamince, tatínkovi a zlobivému malému bratrovi, který právě vstupuje do puberty, milujete ho, on i tak zvesela dráždí vaše nervy a cuká s vaší pěstí. Ale nechme toho malého drobečka, nechme rodiče a ostatní milované, zahleďme se na téma blízké především těm, kteří si již nějakým takovým vztahem procházejí, nebo alespoň prošli, na téma milostného vzplanutí mezi vámi a někým druhým.


Láska je cit, ve kterém se snoubí rozum s odpovědností, věrností a tolerancí. Je velký rozdíl mezi láskou a zamilovaností, ačkoli k sobě mají tyto dva citové vzruchy velmi blízko. Zamilovanost je prvotní stádium lidského emočního cítění, takové, ve kterém vidíte svůj protějšek v lepších barvách, veškeré jeho nedostatky idealizujete a duševní či jéné schopnosti zveličujete. Jste netrpěliví a už jen pomyšlení na určité časové odloučení vám připadá, jako něco naprosto nemožného. Zamilovanost je prchavá a dozrává v lásku, samozřejmě ne vždy.

Láska je o poznání dlouhodobější a emočně vyspělejší záležitost. Partnera si vážíte, spoléháte na něj, jste schopní odpouštění a také jste si jisti věrností jeden k druhému. Jedním z nejdůležitějších faktů o lásce je, že se dokážete vcítit do pocitů toho druhého, dokážete ustoupit.

V dnešní době lidé znehodnocují slova, jako je právě láska. Jsou to hlavně média, která dokonale zdeformovala charakter slov, dříve používaných při vyznání citů. Mám na mysli slova "Miluji tě.." Když se tak dívám kolem sebe, uvědomuji si, že toto slovo je téměř všude, na každém kroku nás doprovází a ze všech stran jej slyšíme. Přitom bychom ho měli vnímat jako vzácné, výjimečné, jako to nejkrásnější, co můžeme někomu říct. Proč se tedy z hesel obchodních řetězců nevytratí a slogan "toto si zamilujete.." nenahradí něco jiného. Jak můžete milovat něco, jako například nové boty, knihy, zlevněná kuřata / která jsou mimochodem skvělá a výhodná koupě, protože kromě "masa" si pořídíte ještě nemalé množství antibiotik a hormonů/

Spousta z nás sní o lásce, jako v pohádce. Ale můžeme se jí vůbec dočkat, když dnešní svět udělal z toho nejcitlivějšího lákadlo na zlevněné produkty? Všímáte si vůbec, jak strašně necitlivá je dnešní doba, nikdo nemyslí na nikoho jiného, než sám na sebe, a když, tak jej ukazují v televizi, protože se nezachoval sobecky jako ti druzí? A možná jsem na tuto dobu příliš staromódní a vážně vidím lásku jako něco, čeho by si lidé měli vážit a ctít.

Tak asi tak k tomuto tématu.

tiše a s láskou.

3. prosince 2013 v 16:00
Tak a je tu prosinec. Pořádně ani nevím, jak začít tento článek, neboť Advent je pro mě ten nejkrásnější a nejemotivnější čas v roce. Vyprávět o svých vzpomínkách a vánočních zvycích je záležitost skutečně srdeční a velmi, velmi osobní.

Je zbytečné znovu zmiňovat, že tento rok utekl strašně rychle, protože se něčeho podobného dočtete na každé druhé stránce, a je to pravda. Každoročně si říkám, že s nákupy začnu brzy, protože to končí tak, že je prosinec a já ještě nemám žádný dárek, nicméně, každoročně mě tato slova dostihnou a já skutečně žádný nemám. :)

Celý ten svět kolem Vánoc se vám od základů změní ve chvíli, kdy se z malého natěšeného dítěte stáváte tím, kdo dárky také dává. Protože Vánoce nejsou jen o tom, dárky dostávat. V současné době je velmi těžké vybrat dobrý dárek, protože množství věcí se rok od roku zvyšuje a tak člověk musí o to intenzivněji hledat a vybírat to pravé. Přesto přese všechno ale není nic lepšího, než vědomí, že dárek, který jste vybírali s láskou, někoho skutečně udělal šťastným.

Zbožňuji tu atmosféru. Kamkoli přijdete, je nemyslitelné, abyste nenarazili alespoň na malý ozdobený stromeček či větvičky jehličnanů. Pouliční lampy jsou ozdobeny světélkujícími ozdobami ve tvaru vloček a celkově ulice zahalí taková krásná harmonie vánočního ducha. (Ačkoli když se podívám z okna a vidím na balkoně sousedů, kteří stále ještě nebyli schopni je uklidit, uschlé a mrazem přešlé muškáty, je mi poněkud teskno)

Období bez křiku, období, které i ty největší necity dokonale promění. Čas plný půvabu.

Vánoce zaručeně poznáte - a to i kdyby ste se právě vrátili z exkurze na Marsu - tak, že v televizi běží reklama na kofolu a do sítě obchodů se dostává její vanilková sestra. ( Když už jsme u toho, toto pití není nic zdravého, všichni to víme, ale prostě jednou do roka si prostě něco tak dobrého, jako je vanilková musíme koupit)

Pečení perníčků, cukroví, zdobení stromečku, pohádky. Nejkrásnější čas v roce, kdy se dětské sny stávají skutečností. Je to něco kouzelného, z čeho máte milion pocitů, které ani nejste schopni slovy pořádně vyjádřit.

tak pokud vím,

12. listopadu 2013 v 15:58

Pokud to chcete vědět, otázka je-li lepší sledovat film v původním znění či v dabované verzi je svým způsobem příšerně povrchní, můžeme být vůbec rádi, že máme nač se dívat a hlavně, že se můžeme dívat. Ačkoli zamyšlení nad tím, jak strašně moc konzumní dnešní společnost je, je něco jiného než to, nač naráží toto téma, takže skutečnost, že vše bereme jako samozdřejmou a automatickou věc jen poukazuje na lidskou pošetilost.

Většinou slýchám, že český dabing je špatný a že se na takové filmy nedá koukat, což je přinejmenším hodně zvláštní tvrzení. Ruku na srdce, kolik lidí z těch mnoha, kteří dabing zatracují opravdu nesleduje nic nadabovaného např. v televizi či prostřednictvím jiného média? Za svou osobu veřejně doznávám, že mám ráda obě formy. Filmy nesleduji podle toho, je-li to v češtině nebo angličtině, ale podle toho, o čem ten film je. Český dabing je skutečně špatný jen u několika filmů, které jsem kdy viděla a stále se na ně pamatuji. Kdybychom si raději uvědomili, že za dabingem je také spousta práce, práce lidí, kteří se snaží ostatním pouze ulehčit život tím, že film přeloží a prostřednictvím hlasů známých osobností jim vtisknou jakýsi - počeštělý ráz.

Holá většina lidí naříká na dabing jen z důvodu, že je to právě v módě, pořád něco řešit a na něco nadávat, ale jen velmi malé procento lidí vnímá podstatu původní verze tak, jak by se správně mělo, totiž obohacovat svou slovní zásobu a užívat si poslech hlasů amerických/... herců. Film v angličtině vyhledávám a nedávám přednost dabingu pouze tehdy, hraje-li v onom filmu J.L. - jeho hlas si totiž za žádné situace nenechám ujít! No a v neposlední řadě také proto, že výběr jeho dabéra se slušně řečeno nepovedl a kazí mi ten film.

Tak tedy, že se někomu něco nelíbí, neznamená, že je to špatné.
 
 

Reklama