arie.

TWENTY ONE PILOTS

13. září 2015 v 21:46 | Wendy Flowers
Nedávno jsem vlastně díky tumblr narazila na zajímavé video, kde takový mladý kluk (na obrázku ten vpravo) zpíval cover na jednu známou píseň, strašně se mi zalíbil a tak jsem hledala, kdo že to vlastně je. A tak jsem vlastně narazila i na Twenty one pilots. Twenty one pilots čítá pouze dva členy, je to tedy jisté hudební duo, které je našim končinám povětšinou neznámé, nebo alespoň, co to tak pozoruji. Snažila jsem se o nich něco zjistit, a skutečně i něco málo jsem se dozvěděla. Díky variabilitě svého působení s hudebními nástroji, se stali těžko zaškatulkovanými a prakticky pro ně ani není zařazení do našich žánrů.

Uvádí se, že se jedná o jakýsi "schizofrenní pop" kde ladné melodie piána doprovází složka bicích, vokálů a rapu. A je to vážně bomba. Strašně mě tohle duo baví. Tyler Joseph a Josh Dun pochází z amerického Columbusu v Ohiu, a na kontě mají již čtyři alba. Sami svou tvorbu označují za poezii, a protože je dle nich těžké poezii proměnit v hudbu, přechází zpívané části často v recitované úseky, tedy v rap.

Zdroj fotky po rozkliknutí | Videa v celém článku

Sometimes you gotta bleed to know, that you're alive and have a soul
But it takes someone to come around, to show you how

Moje vypínačky

28. května 2015 v 18:08 | Wendy Flowers
Krásný (pivoňkový) a sluníčkový den tobě, drahý čtiteli! Dnes vskutku je, super počasí už od rána, sluníčko, mé milované pivoňky a kopec zmrzliny jako bonus, musím říct, že si zatím užívám. Teď se mám relativně fajn, protože jsem úspěšně odmaturovala a čekají mě už jen přijímačky (jen do úvozovek, protože to je to nejhorší na světě a nikam nepůjdu, ale to je tajmeství :D). Nebudu se vypisovat, jak moje učení a neučení probíhalo, jak jsem myslela, že umřu a nevěřila, že to udělám, k tomu se možná někdy vrátím.


V tomto článku se chci podělit o několik písniček, které mě během mého studia držely nad vodou. Jsou to takové převážně staré hity, nebo nehity, podle toho, jak takové písně berete vy. Předem upozorňuji, že k smrti nenávidím ty obludárny, které dnes někdo nazývá jako moderní hudbou - tedy takové to, jak slyšíte jen dunění, skřípání a hučení, to je hnus velebnosti a upřímně nechápu, jak to někdo dokáže poslouchat i několik hodin v kuse (!!!!). Každý má svůj vkus, já běžně poslouchám rock nebo metal (což je taky od následujících písní na kilometry vzdálené), ale strašně se mi ty písničky líbí. Během učení mě povznášely, uklidňovaly, tišily, prostě jsem si během přestávek odpočinula a na maličkou chvíli má mysl odvála s větrem na pěkná radostná místa bez stresu. Kdo bude mít zájem - v celém článku ;)

 
 

Reklama