Charlotte Brontëová - Jana Eyrová

24. května 2015 v 12:14
Charlotte Brontëová - Jana Eyrová


Příběh se odehrává v Anglii za doby viktoriánské. Vypráví o nelehkém životě dívky, která již jako malé dítě přišla o oba své rodiče a byla odkázána na cizí dobrodiní. Janin otec byl chudý kaplan, který se bláznivě zamiloval do její matky - do dcery velmi zámožného muže. Rodiče dívky tomuto sňatku nepřáli a nedokázali mu zabránit. Proto se jí po svatbě téměř celá rodina zřekla.

Po několika letech, když byly malé holčičce dva roky, oba její rodiče zemřeli a zanechali tak malé dítě úplně bez prostředků a bez dědictví. Bratr Janiny matky - pan Reed nikdy nepřestal mít svou sestru rád a proto okamžitě přijal její dítě. Paní Sára Reedová si nepřála, aby dítě vzal do Gateshedu, navrhovala aby ji dali k vychovatelce, která se o ni postará - to pan Reed odmítl. Jeho žena neměla malou Janu ráda, už pouze proto, že podle jejích úvah ji měl její muž radši než své vlastní děti. Nenáviděla ho za to, že nabádá jejich děti, aby byly na malou dívku hodné, protože přišla o oba rodiče a nikoho, kromě jejich rodiny už neměla.Když pan Reed umíral, jeho žena mu musela - ač nechtěla - slíbit, že se o malou sirotu postará. Léta plynula a malá Jana měla v domě paní Reedové strašný život plný nepravdivých obvinění, křivd a fyzických trestů.

Děti neměly rády dívku o nic více, než jejich matka. Malá sobecká Eliška a zhýčkaná Jiřina ji snášely, protože musely ale jejich bratr, sobecký a statný, čtrnáctiletý Jan svou sestřenici tyranizoval, jak jen mohl. Jednoho dne už měla Jana jeho zacházení dost a snažila se bránit. Jan si stěžoval své matce a vychovatelce Bětušce, že ho Jana napadla a proto byla malá Jana zavřena do jakéhosi strašidelného, červeného pokoje, kde strachy omdlela a musel být po takovém psychickém napětí přivolán lékárník, pan Lloyd.

Pan Loyd se jí následujícího dne vyptával, proč omdlela, zda-li nemá jiné přátele a jestli by chtěla do školy. Jana mu na vše pravdivě odpověděla a poté pan Lloyd odešel. Po určité době se v Gateshedu objevil majitel dívčí loowodské školy, pan Brocklehurst. Paní Reedová ho obeznámila s Janinou povahou a vylíčila mu její ošklivé vlastnosti a také ho upozornila, aby si na její prolhanost dávali všechny vychovatelky pozor. U tohoto vyprávění musela být přítomna i sama dívka a musela snášet ostré pohledy toho muže. Rozloučila se s Gateshedem. Jana přijela do Loowodu a musela se seznamovat s cizím a úplně neznámým prostředím. Zvykala si na malé porce jídel, na přítomnost dívek a vychovatelek, které ji díky panu Brocklehurstovi neměly rády, protože ji přede všemi označil za lhářku a vylíčil ji přesně tak, jak mu o ní vyprávěla Janina teta. Jana se spřátelila se slečnou Marií Templovou, představenou učitelkou v loowodské škole. Učitelka se snažila Jany vyptat na její rodinu, a zjistit co je pravdy na tom, co říkal pan Brocklehurst. Jana jí vyprávěla v mírném podání co všechno musela v Gateshedu snášet a jak s ní bylo zacházeno. Podotkla jméno pana Lloyda, který byl jejím svědkem. Slečna Templová napsala panu Lloydovi dopis, je-li pravda, co jí Jana vyprávěla a díky jeho odpovědi mohla být dívka očištěna.



Její nejlepší přítelkyní se stala moudrá dívenka, Helena Burnsová, která jí vyprávěla o všem, co se v Loowodě děje a o svém životě. Byla Janiným vzorem a znalostně ji velmi obohacovala. Po zimě přicházelo jaro a svěží, teplé počasí - bohužel však loowodské chovanky začaly trpět na nemoce a v celém internátě se roznesl tyf a tak bylo úmrtí dívek stále častější. Jednou z obětí této nemoci byla i Janina nejlepší přítelkyně, Helena. Její stav se nelepšil a proto nemohla být Jana vpuštěna do přítomnosti své kamarádky. Rozhodla se dostat se za ní ve večerních hodinách sama a vkradla se tajně do pokoje, kde na smrt nemocná Helena spala. Jana si ulehla ke své kamarádce pod přikrývku a dlouze ji objala. Nemohla se smířit se skutečností, že ji její jediná přítelkyně navždy opustí. Dlouho do noci si dívky povídaly, před spánkem se obě políbily a ráno, když se Jana probudila, Helena byla mrtvá.

Následujících osm let žila dívka jednotvárný život. Snažila se nabýt nejlepšího vzdělání a dva roky z této dlouhé doby také na škole působila jako učitelka.

Zanedlouho ji tento život přestal uspokojovat a tak si nechala vytisknout žádost o místo vychovatelky do novin. Ozvala se jí jistá paní Fairfaxová ze šlechtického sídla v Thornfieldu a žádala po Janě její doporučení, adresu a jiné podrobně sdělené informace. Vychovatelky jí jej ochotně poskytly ale musely pro ni získat povolení od paní Reedové, aby mohla školu opustit. Paní Reedová ji lhostejně povolila se slovy, že už se nechce Janou zabývat. Tak tedy Jana nastoupila v Thornfieldu (v domě, kde vládlo tajemství, o němž neměla Jana ani ponětí) jako vychovatelka malého děvčátka, Adélky Varensové. Při čtení dopisu od paní Alice Fairfaxové si myslela, že ona je majitelka domu, bylo tomu jinak. Pán domu, pan Rochester nebyl v době, když Jana přijela do Thornfieldu a proto dívka musela vyčkat na seznámení s ním.

Mezitím se Jana seznamovala se svou malou francouzkou žačkou, se správkyní domu, paní Fairfaxovou a s ostatními obyvateli domu. Jednoho večera se šla Jana projít do nedaleké vesničky. Po cestě se setkala s jezdcem (doprovázeným psem) , jehož kůň sklouzl po ledové cestě a oba, jak kůň tak jezdec spadli na zem. Dívka okamžitě spěchala muži na pomoc. Ten její nabídkou zprvu opovrhoval a byl na dívku nepříjemný, ale později zjistil, že bez její pomoci se na koně opět nedostane a tak si nechal od Jany pomoci. Když dívka opět došla do domu, zjistila, že onen jezdec je ve skutečnosti její zaměstnavatel a majitel Thornfieldského panství - Edvard Fairfax Rochester.

Zpočátku se k Janě choval nepřístupně a nadřazeně, později si pro ni nechával vzkazovat čím dál častěji. Ohromila ho její povaha, vědomosti a moudré a upřímné vystupování. Ona mu několikrát zachránila život a pan Rochester se Janě svěřoval o svých záležitostech a o důvodu, proč u sebe nechává malou Adélku, ač to nebyla jeho pokrevní příbuzná. Jana se do pana Rochestera bezhlavě zamilovala a snažila si sama sobě zakázat už jen myšlenky na jeho osobu. Pan Edvard se do Jany také zamiloval, přestože to nebyla kráska s velkým jměním. A svou pozvánkou největší krasavice Blanky Ingramové a jejích přátel do Thornfieldu se ji snažil zmást a i všechny ostatní, kteří si mysleli, že si slečnu Blanku vezme za ženu. V panství se také zastavil pan Mason (Rochesterův starý přítel), který je v noci záhadně zraněn a odvezen pryč z domu. Pán domu se spoléhá na Janinu mlčenlivost a snaží se ,aby se o tomto incidentu nemluvilo, hlavně aby se o něm nedozvěděli návštěvníci.

Janě jen pomyšlení, že její milovaný pan Rochester přijme za ženu tu dívku s krásnou tváří, rvalo srdce. Nebylo jí proto za těžko opustit Thornfield, kvůli naléhavé věci týkající se její tety, paní Reedové. Bětuška jí napsala dopis, že je to s paní Reedovou zlé, po tom, co jí zemřel syn Jan. Požádala pána domu, aby jí pustil a ten svolil. Dívka se od své tety, ležící na smrtelném loži, dozvěděla, že kdesi na Madeiře žije její strýc, který jí chce odkázat veškeré své dědictví. Po její smrti dělala pár týdnů přítomnost Elišce a Jiřině, dokud se vše neuklidnilo a opustila Gateshed. Vrátila se do Thornfieldu s neblahými myšlenkami o svém brzkém odchodu odtud a rmoutila ji představa, že se bude muset rozloučit s paní Fairfaxovou, s Adélkou a především s panem Rochesterem.

Seběhlo se vše rychle a pan Rochester ji pár týdnů po svém příjezdu překvapil nečekanou žádostí o ruku a vylíčil jí své city k ní. Jana jeho žádosti nejprve nechtěla uvěřit, ale pak ji vděčně přijala. Ve svatební den se před oltářem dozvěděla, jaké tajemství dům skrývá. Když se kněz obou snoubenců zeptal, ví-li o nějaké okolnosti, která by vylučovala vzniku jejich manželství, s Janiným překvapením vystoupil z pozadí muž - advokát pan Bringgs (zastupující pana Masona a Janina strýce z Madeiry, pana Eyera) , který prohlašoval, že pan Rochester je již patnáct let ženatý s ženou, kterou schovává s něčí pomocí v Thornfieldu. Pan Rochester byl nepříčetný vzteky, pak se uklidnil a vše přiznal. Odvedl všechny, co se nacházeli v kostele do svého domu a ukázal jim jeho ženu. Bláznivou a agresivní Berthu Rochesterovou - rozenou Masonovou. Jana se uzavře do svého pokoje a přemítá o svém chvilkovém štěstí, které se tak náhle proměnilo v naprosté zoufalství. Ví jediné - musí opustit Thornfield a hlavně muže, jehož i po tom všem miluje, jako nic na světě. Když zeslabená konečně vychází z pokoje, vpadá do náruče pana Rochestera, který na ni celou noc čeká v křesle u dveří do jejího pokoje. Odnese si ji v náručí do své pracovny a ukládá ji do lenošky ke krbu. Zahajuje dlouhý, do dopodrobna líčený příběh o jeho životě. Příběh o způsobu, jak byl zatlačen svým otcem a bratrem do nechtěné a ukvapené svatby s dívkou na první pohled hezkou a s tučným věnem, ale její psychický stav mu i jeho rodině byl zatajen. Omlouvá se Janě co vše způsobila jeho lež, vyznává jí lásku a stále doufá, že s ním opustí Anglii a společně se uchýlí do domku ve slunné Florencii.

Jana prožívá životní rozpor mezi svými morálními zásadami a opravdovou a upřímnou láskou k panu Fairfaxovi. Musí se však rozhodnout, pro okamžitý útěk ze sídla, protože kdyby zůstala, nejednala by dle svého přesvědčení správně a dopouštěla by se hříchu vůči Bohu. Také si byla vědoma, že přítomnost onoho muže by ji dokázala zlomit a nechala by se poddat jeho myšlenkám. Večer, když všichni spí (pouze pan Rochester bloumá po svém pokoji a smutně povzdechuje) utíká Jana z panství aniž by se s kýmkoliv rozloučila. S sebou si bere pouze malou sumu peněz a balíček s jejími osobními věcmi, se kterými do domu přišla. Zastavuje si dostavník a vydává se do kraje o němž ví, že zde pan Fairfax nemá žádné statky, odjíždí so oblasti Whitcross. Na místě vystupuje z dostavníku a úplně bez peněz přemýšlí, kam zamíří a co bude lidem říkat. Vyhladovělá je zdrcená myšlenkou, že půjde mezi slušný venkovský lid a bude prosit/žebrat o něco k snědku, případně i o nocleh. Kvůli všem těm myšlenkám zapomíná ve voze svůj jediný majetek - balíček s osobními předměty.

Dva dny se hladová a bez sil potuluje po městě Morton, kde jí každý (jak očekávala a v jiné chování ani nedoufá) zavírá dveře před nosem. Vystoupá tedy na kopce a jako poslední naději nalézá ve světle v lese, o kterém si nejprve myslí, že je to nějaký přelud v její hlavě. Jde dál za ním a dochází k odlehlému skromnému domku uprostřed lesa. Z posledních sil a naděje zničená zaklepe na domovní dveře, otevírá jí jistá hospodině Hana. Jana ji prosí o něco k snědku a nocleh. Hana nabízí vyčerpané dívce kus chleba, ale vyhání ji z domu pryč. Vyčerpaná upadá na zem nedaleko domu, kde ji najde majitel domku - Jan Křtitel Rivers. Zavede ji do domu a společně se svými sestrami Dianou a Marií se o ni postará a nechá přespat. Dalšího dne se Jana spřátelí s hospodiní Hanou, která se stydí za své původní chování k moudré dívce, o níž si myslela, že je žebračka. Jana nějakou dobu zůstává v domku, který lidé jmenují jako Na blatech nebo také Slatiny a spřáteluje se s velice elegantními a moudrými dívkami, jež jí jsou ve všech směrech velmi podobné. Jejich bratr se k ní chová tak, jak mu to jeho vychování a křesťanské přesvědčení nařizuje - shovívavě, s úctou a později jí dokonce začne věřit.

Dívka získá od Jana Křtitele místo učitelky venkovských dívek v Mortonu, které přijímá i se skromným platem postačujícím na vyžití a malým domkem. Protože Diana a Marie musely odjet zpět do daleka pracovat jako vychovatelky u zámožných rodin, zůstává Janu Křtiteli jediná Jana, se kterou si smí dojít promluvit. Jana se od něj dozví o jeho lásce ke dceři místního bohatého majitele továren na jehly a železáren, krásné Rosamondě Oliverové. Dívka se snaží tyto dva dát dohromady, protože ví, že jejich sňatku by její otec nestál. Zjišťuje však, že Jan Křtitel by si ji nikdy nemohl vzít, protože ji nepovažuje jako vhodnou družku pro ženu misionáře, promlouvajícího Boží vůlí v daleké zemi Indii, jímž se hodlá stát. Brzy je Jan kontaktován panem Bringgsem z důvodu smrti jeho strýce z Madeiry, který odkázal veškeré své dědictví své osiřelé neteři. Panu Janu vše zapadá do sebe, dědička jeho jmění je právě Jana. Vše jí vysvětlí a dívka bezprostředně rozhodne, že chápe-li to dobře, on je její bratranec a Diana s Marií jsou její sestřenice a že nechá svůj zděděný majetek rozdělit spravedlivým dílem.

Díky tomu se mohou vrátit Diana i Marie zpět do domku Na blatech a žít pospolu. Jana se odstěhuje do domku též a těší se ze své rodiny. Snaží se kontaktovat paní Fairfaxovou dvěma dopisy do Thornfieldu a vyzvědět tak, jak se daří jejímu milovanému Edvardovi a je-li vůbec živ, či jestli se odstěhoval za moře, tak jak si plánoval. Náhle ji však její bratranec zaskočí náhlou nabídkou k sňatku. Nejedná se však o vyznání jeho čistých citů k ní, ale o nabídku sloužit společně s ním Bohu a pomáhat šířit své přesvědčení tam, kde je ho potřeba. Jana nerozumí té nabídce a proto ho ujišťuje (jelikož již nic na Světě ji nepoutá k Anglii ani k nikomu jinému, ztrácí naději na odpověď od paní Alice) že pojede, ale nikdy se za něho neprovdá. Takový návrh pan Jan Křtitel však nechce ani slyšet a stále na Janu naléhá svými přesvědčivými argumenty, drsným a neústupným vystupováním jí zahání do úzkých. Jako nějaký magický signál, který ji probudí ze strachu k bratranci, uslyší hlas svého milovaného křičícího třikrát "Jano! Jano! Jano!" To ji překvapí a jako probuzená ze sna vybíhá z domku a křikem odpovídá "Počkej na mne, už jdu!" a volá "Kde jsi?".
Jan Křtitel Rivers odjíždí za známými rozloučit se před dlouhou cestou a před svým odjezdem upozorňuje Janu, že očekává její změnu názoru, až se opět dostaví na Slatiny. Není jediný kdo odjíždí, po pár hodinách po jeho odjezdu nastupuje Jana do dostavníku, jakým sem před rokem přijela. O své cestě dá vědět sestřenicím a opouštít Whitcross.
Navrácení do Thornfieldu nebylo takové, v jaké čekala a nepřekvapilo ji, proč jí paní Fairfaxová ani jednou neodpověděla. Z domu se stala troska, zřícenina přesně taková, jakou ji viděla ve svém snu, který se jí zdál před svatebním dnem. Navrací se do nedaleké vsi, aby se od prvního člověka, kterého potká dozvěděla, co se s tím domem stalo.

Zamíří do hostince, kde si nechá k sobě přisednout majitele - hospodského a dychtivě od něj vyzvídá naprosto všechny informace, jaké má o Thornfieldských záležitostech. Muž se nejprve rozpovídá o jisté vychovatelce, do které se pán domu zamiloval a po které nechal dlouho po jejím útěku pátrat "jako by byla to nejcennější, co kdy na světě měl." Dozvídá se, že pan Rochester nikdy ( k jejímu údivu) neopustil Anglii. To však Jana slyšet nechce, naléhá aby se vrátil k událostem ohledně domu. Hospodský vypráví - jak "ta šílená" podpálila dům a než stačily z Millcote přijet stříkačky, byl zničený. Líčil události, jak ta žena zemřela a co se stalo s panem Edvardem (přišel při požáru o zrak a musela mu být amputována levá ruka, když se s ním probořil strop a zavalil jej sutí). Jana si vyžádá místo, kam se uchýlil i s věrnou Ladou Poolovou (dříve se starající ho "tu šílenou") a jejím manželem Janem. Okamžitě si najímá kočár a míří do Ferndeanu.

Po nekonečně dlouhé pěšince konečně dochází k domu, uprostřed lesa s urostlým stromovím. V téže chvíli vychází z domu osoba - pan Rochester - Jana si uvědomuje co vše musel vytrpět a když jej pan Jan Pool odvádí do domu, chvíli vyčkává a poté klepe na dveře, které jí otevírá Lada. Překvapená hospodině nevěří svým očím a vpouští dívku dál. Vyptávají se jíl, jak se zde oběvila a proč přišla, ale Jana nemá na mysli nic jiného, než vidět svého milovaného Edvarda. Když si pán žádá sklenice vody, chytá se příležitosti a jde odnést podnos se sklenkou vody sama. Pes Hektor, jež jí okamžitě pozná začíná zdivočele bláznit a jeho pán vycítí nejasnosti. Okřikne psa a dožaduje se vody. Hektor nepřestává a tak ho Jana okřikne sama. V tu chvíli ztuhne panu Rochesterovi krev v žilách a myslí si, že zešílel steskem po "jeho Janičce." Jana mu vše vysvětluje a on nevěří svým smyslům (tedy sluchu a hmatu). Je štěstím bez sebe, že se k němu jeho milovaná vrací. Dívka, jež pana Edvarda nikdy nepřestala milovat mu vypráví, co vše za ty roky prožila, jaké jmění získala a s kým se seznámila. Vypráví o incidentu s Janem a pan Rochester začíná žárlit a posílá Janu pryč, aby se s ním nezahazovala s spěchala za svým milým. Jana (která ho obyčejně velmi ráda trápila a tato schopnost ji nepřešla) ho po chvíli obeznámí, jak se věci mají a že nikdy nepřestala milovat svého milovaného Edvarda.
Pan Rochester ji žádá o ruku, ačkoli jí smiřuje s okolnostmi, které by ji zavazovaly celý následující život se starat o "mrzáka". Jana okamžitě s nadšením přijímá a do čtyř dní od nabídky se vezmou. Dívka rozešle dopisy o svém sňatku svým dvěma sestřenicím a bratranci. Dále si vyžádá školu, kam byla umístěna Adélka a zjišťuje, že podmínky, jaké tam chovanky mají nejsou o nic lepší, než jaké prožila sama v Loowodu. Nechá Adélku umístit do lepší školy, kde má nejlepší podmínky. Stará se o to, aby jí nikdy nic nechybělo, navštěvuje ji a bere si ji domů. Poté, co dívenka ukončí studium, nalézá v ní Jana mírnou a ukázněnou společnici. Po dvou letech se panu Rochesterovi navrací zrak, ne takový, aby z něj mohl být vášnivý čtenář, ale normálnímu životu postačující. Janě a Edvardovi se narodí dítě - syn.



Hlavní postavy:
Jana Eyerová - moudrá, výmluvná, živá, statečná, věřila ve své přesvědčení, spravedlivá, skromná, energická, jednala dle svých morálních zásad

Edvadr Fairfax Rochester - muž s váženým jménem, majitel Thornfieldu a Ferndeanu, vášnivý cestovatel za svých mladých let, nejprve nepříjemný, nepřístupný a nadřazený, později laskavý, bláznivě zamilovaný, po Janině útěku zničený zdivočelý zoufalec

paní Sára Reedová - Janina teta, zlá, prudká, sobecká, chamtivá

Jan Křtitel Eyer Rivers - kněz v Mortonu, spasitel, misionář, bratr Diany a Marie Riversových, majitel skromného příbytku Na blatech

Helena Burnsová - Janina nejlepší přítelkyně z loowodské dívčí internátní školy, laskavá, k ostatním uzavřená, velice moudrá, přijímala svou smrt statečně a oddaně

Marie Templová - žena, díky které pro Janu nebyl Loowod takové utrpení, hodná představená vychovatelka v loowodské škole, soucítila s děvčaty, odstěhovala se a opustila oblast u Loowodu



Citáty z knihy:
"Zaslechla jste něco? Vidíte něco?" zeptal se Jan Křtitel. Neviděla jsem nic, ale slyšela jsem odkudsi hlas, který volal:
"Jano! Jano! Jano!" - nic víc.
"Bože, co to je?" zašeptala jsem zděšeně.
Mohla jsem se spíš ptát: "Odkud se to ozývá?" - protože se to neozývalo v pokoji - ani v domě - ani ze zahrady; neznělo to ve vzduchu - ani pod zemí - ani nade mnou. Ale slyšela jsem to - kde a odkud, to se nikdy nedovím! A byl to lidský hlas - známý, milovaný hlas, který jsem si tak dobře pamatovala - hlas Edvarda Fairfaxe Rochestera - a ozval se tak úpěnlivě, bolestně, divě, strašidelně, naléhavě.
"Už jdu!" vykřikla jsem. "Počkej na mne! Už jdu!" Letěla jsem ke dveřím a vyhlédla jsem na chodbu - tma. Vyběhla jsem do zahrady - nebyl tam nikdo.


" .. Jako alfa a omega veškeré touhy mého srdce se mi bezděky vydralo z úst: Jano! Jano! Jano!"
"Vyslovil jste mé jméno nahlas?"
"Ano. Kdyby mě byl někdo slyšel, mohl by si snad myslet, že jsem se zbláznil, protože jsem je vykřikl hlasitě jako šílenec."


"Víš Jano, že mám teď tvůj perlový náhrdelník pod kravatou, kolem hnědého vychrtlého krku? Nosím jej tak od toho dne, co jsem ztratil svůj jediný poklad, jako památku na tebe.



Vlastní názor :
Kniha se mi strašně moc zalíbila. Nejen proto, že autorka dokázala vylíčit prostředí, v němž se hlavní postava nacházela, tak barvitě a podrobně, že bylo snadné si vše představit tak, jak jej popisovala. Charlotte Brontëová dokáže svým dílem vtáhnout čtenáře do děje a probudit v něm lítost, se strastmi hlavní hrdinky, ale také radost nad dobrými zprávami a především - krásným koncem. V některých částech mi přišlo popisování zřetelných situací, poněkud zdlouhavé nicméně vcelku je kniha jednou z nejlepších a nejlépe zpracovaných, jaké jsem kdy četla. Vřele doporučuji! :)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Tee Pee Tee Pee | 24. května 2015 v 12:34 | Reagovat

Zdravím Tě,
netuším jak začít, nikdy jsem nebyla nucena nic podobného dělat, ale bylo mi to doporučeno a logicky jsem si i jistá, že je to asi to jediné, co mi může pomoci splnit můj sen. Proto se předem omlouvám, pokud Tě má žádost bude obtěžovat, ale věř, že i těch pár sekund, které mi věnuješ, mi pomůže splnit můj největší sen.
Jsem hrdá majitelka toho nejúžasnějšího stvoření, které jsem kdy potkala- tříleté psice čistokrevného voříška jménem Amy. Ačkoliv jsme si prošly nejednou nesází, je mým nejlepším parťákem, přítelem, ochráncem a oddaných společníkem. Po váhání a uváhách "ono to stejně nevyjde" jsem se nakonec rozhodla nás přihlásit do jisté soutěže. Pokud jsi dočetla až sem, jsem Ti velmi vděčná za Tvou pozornost a dovolím si troufale požádat, zda by jsi mi tento sen pomohla splnit. Stačí otevřít tento odkaz → http://www.brithappytogether.cz/ a pod videem ("Tee Pee") kliknout na tlačítko "To se mi líbí" (nutno dole na stránce listovat na stranu 3).
Předem děkuji a věřím v Tvojí pomoc :).

2 Terrie. Terrie. | Web | 24. května 2015 v 15:14 | Reagovat

Já se omlouvám, že (taky) nereaguji na článek ani ho nečtu, já teď zrovna spěchám a jen ... jsem tě teď přišla moc moc požádat o radičku ... více můj blog. :3
Ale k článku se vrátím, to mě zajímá :3
Mimochodem, tady to vypadá tak krásně! :O

3 Gil Gil | E-mail | Web | 27. května 2015 v 15:15 | Reagovat

Ahoj Venduliško, já jsem si článek moc ráda přečetla, protože moje sestřička zrovna tuto knihu čte, tak už vím, o čem je! :-) Páni, muselo Ti dát hodně práce tohle napsat :-) Jana, Helena a Marie Templová jsou zajímavé postavy :-) A skvěle ten děj shrnuješ a podáváš, jako vždy, bavilo mne to. Já sama nemám dlouhé články, ale číst je mne baví :D

... Z románů jsem četla jen Kámen mudrců od Ankera Larsena, to je také taková úplně věhlasná knížka. Tam jsou různé osudy duchovních lidí, vzlety, pády, překrásné věci, moudré věci, horší věci, i hodně legrace :-) A pak ještě pár podobných románově podaných knih. Jinak čtu moc ráda životopisy, takové ty hodně vyprávěcí, a pak už zbývají jen.. náboženské filozofie :D :-)
Moc hezký článek!

4 Lauralex Lauralex | Web | 2. června 2015 v 20:41 | Reagovat

Miluju tuhle knížku. ♥
Pravda, článek jsem nečetla, omlouvám se, ale jelikož jsem Janu četla už třikrát, je to pro mě asi zbytečný. Jen je škoda, že máš tak obsáhle popsaný děj a vlastní názor jen pár větičkami. Ale brala jsi to jako rozbor, chápu. ;)

5 Azzie Azzie | E-mail | Web | 4. června 2015 v 13:39 | Reagovat

Přiznávám se, že jsem Janu Eyrovou zatím nečetla. ZATÍM. Jsem hodně přes knihy a rozhodně si ji chci časem přečíst, zatím jsem ale neměla možnost, za což se fakt stydím...

6 WaclawQ WaclawQ | E-mail | Web | 29. dubna 2017 v 15:49 | Reagovat

Velmi pěkný blog, těším se na nová pracovní místa

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama