Krásný (pivoňkový) a sluníčkový den tobě, drahý čtiteli! Dnes vskutku je, super počasí už od rána, sluníčko, mé milované pivoňky a kopec zmrzliny jako bonus, musím říct, že si zatím užívám. Teď se mám relativně fajn, protože jsem úspěšně odmaturovala a čekají mě už jen přijímačky (jen do úvozovek, protože to je to nejhorší na světě a nikam nepůjdu, ale to je tajmeství :D). Nebudu se vypisovat, jak moje učení a neučení probíhalo, jak jsem myslela, že umřu a nevěřila, že to udělám, k tomu se možná někdy vrátím.

V tomto článku se chci podělit o několik písniček, které mě během mého studia držely nad vodou. Jsou to takové převážně staré hity, nebo nehity, podle toho, jak takové písně berete vy. Předem upozorňuji, že k smrti nenávidím ty obludárny, které dnes někdo nazývá jako moderní hudbou - tedy takové to, jak slyšíte jen dunění, skřípání a hučení, to je hnus velebnosti a upřímně nechápu, jak to někdo dokáže poslouchat i několik hodin v kuse (!!!!). Každý má svůj vkus, já běžně poslouchám rock nebo metal (což je taky od následujících písní na kilometry vzdálené), ale strašně se mi ty písničky líbí. Během učení mě povznášely, uklidňovaly, tišily, prostě jsem si během přestávek odpočinula a na maličkou chvíli má mysl odvála s větrem na pěkná radostná místa bez stresu. Kdo bude mít zájem - v celém článku ;)

Charlotte Brontëová - Jana Eyrová

Příběh se odehrává v Anglii za doby viktoriánské. Vypráví o nelehkém životě dívky, která již jako malé dítě přišla o oba své rodiče a byla odkázána na cizí dobrodiní. Janin otec byl chudý kaplan, který se bláznivě zamiloval do její matky - do dcery velmi zámožného muže. Rodiče dívky tomuto sňatku nepřáli a nedokázali mu zabránit. Proto se jí po svatbě téměř celá rodina zřekla.

Po několika letech, když byly malé holčičce dva roky, oba její rodiče zemřeli a zanechali tak malé dítě úplně bez prostředků a bez dědictví. Bratr Janiny matky - pan Reed nikdy nepřestal mít svou sestru rád a proto okamžitě přijal její dítě. Paní Sára Reedová si nepřála, aby dítě vzal do Gateshedu, navrhovala aby ji dali k vychovatelce, která se o ni postará - to pan Reed odmítl. Jeho žena neměla malou Janu ráda, už pouze proto, že podle jejích úvah ji měl její muž radši než své vlastní děti. Nenáviděla ho za to, že nabádá jejich děti, aby byly na malou dívku hodné, protože přišla o oba rodiče a nikoho, kromě jejich rodiny už neměla.Když pan Reed umíral, jeho žena mu musela - ač nechtěla - slíbit, že se o malou sirotu postará. Léta plynula a malá Jana měla v domě paní Reedové strašný život plný nepravdivých obvinění, křivd a fyzických trestů.

Děti neměly rády dívku o nic více, než jejich matka. Malá sobecká Eliška a zhýčkaná Jiřina ji snášely, protože musely ale jejich bratr, sobecký a statný, čtrnáctiletý Jan svou sestřenici tyranizoval, jak jen mohl. Jednoho dne už měla Jana jeho zacházení dost a snažila se bránit. Jan si stěžoval své matce a vychovatelce Bětušce, že ho Jana napadla a proto byla malá Jana zavřena do jakéhosi strašidelného, červeného pokoje, kde strachy omdlela a musel být po takovém psychickém napětí přivolán lékárník, pan Lloyd.

Pan Loyd se jí následujícího dne vyptával, proč omdlela, zda-li nemá jiné přátele a jestli by chtěla do školy. Jana mu na vše pravdivě odpověděla a poté pan Lloyd odešel. Po určité době se v Gateshedu objevil majitel dívčí loowodské školy, pan Brocklehurst. Paní Reedová ho obeznámila s Janinou povahou a vylíčila mu její ošklivé vlastnosti a také ho upozornila, aby si na její prolhanost dávali všechny vychovatelky pozor. U tohoto vyprávění musela být přítomna i sama dívka a musela snášet ostré pohledy toho muže. Rozloučila se s Gateshedem. Jana přijela do Loowodu a musela se seznamovat s cizím a úplně neznámým prostředím. Zvykala si na malé porce jídel, na přítomnost dívek a vychovatelek, které ji díky panu Brocklehurstovi neměly rády, protože ji přede všemi označil za lhářku a vylíčil ji přesně tak, jak mu o ní vyprávěla Janina teta. Jana se spřátelila se slečnou Marií Templovou, představenou učitelkou v loowodské škole. Učitelka se snažila Jany vyptat na její rodinu, a zjistit co je pravdy na tom, co říkal pan Brocklehurst. Jana jí vyprávěla v mírném podání co všechno musela v Gateshedu snášet a jak s ní bylo zacházeno. Podotkla jméno pana Lloyda, který byl jejím svědkem. Slečna Templová napsala panu Lloydovi dopis, je-li pravda, co jí Jana vyprávěla a díky jeho odpovědi mohla být dívka očištěna.

Více než před týdnem jsem byla na premiéře nových Avengers. Já do kina moc nechodím, když už, tak jen výjimečně a na takovéhle citové bomby, na které čekám i několik let. Čelta jsem si spoustu recenzí a rozhodla se napsat svůj názor na celý film - píši veškeré vlastní postřehy, myšlenky, budu kritizovat, vynášet do nebe, zkrátka vše. Předem upozorňuji, že píši vše, to tedy znamená, že článek bude obsahovat spoilery.

Na Avengers: Age Of Ultron jsem se strašně moc těšila. Nejen, že několik dní a vlastně i týdnů před premiérou byly reklamy téměř na každém rohu, dokonce i plátek MF Dnes vydával v novinách plakáty, které tedy byly suprové kvality a já stále nevím, kam si je vylepím, nicméně co mě zklamalo, tak to, že nevydali plakát jedné, konkrétně pro tento díl, docela zásadní postavy. Dále jsem byla nadšená z kelímků na kolu s postavičkami. Byla škoda, že udělali jen Thora, Ironmana, Hulka a Ultrona - pro fandy Kapitána, Black Widow a Hawkeye celkem naprd.

Pokračování celosvětového trháku Avengers na sebe nechalo čekat celé tři roky. Film je podle všeho nejdelším, jaký kdy studio natočilo - jsou to dvě a půl hodiny plné akce, kdy se uplatňuje přesně to, na co jsme u Marvel filmů zvyklí - děj plyne a náhle následuje zvrat, který film nasměruje úplně jinam. V celém článku se nejprve budu věnovat pouze převyprávění děje, dále pak už všem možným faktům a vlastním názorům.