Ernest Hemingway - Sbohem, armádo

23. ledna 2015 v 19:29
Ernest Hemingway - Sbohem, armádo


Příběh je soustředěn do světa za první světové války, odehrává se ve válečné Itálii. Děj je rozdělen do pěti dějových etap (knih), ve kterých se čtenář seznamuje s životem a osobou hlavní postavy, mladým Američanem Fredericem Henrym, který dobrovolně narukoval k italským službám na post poručíka.

1. Kniha
Seznámení s místem, kde se hlavní hrdina nachází. Frederic slouží jako záchranář a jeho úkolem je odvážet raněné vojáky v sanitních vozech na bezpečná místa, obvaziště, lazarety.. Jejich základna se nachází nedaleko hor, ve kterých italští vojáci bojují s Rakouskem. Jeho nejlepším přítelem je válečný chirurg Rinaldi, velmi šikovný muž lékař.

Dále se zde v jídelně setkává s místním knězem, ke kterému má velmi vřelý vztah. Kněz je místním "otloukánkem" pro zbytek vojenských důstojníků, a právě ve Fredericovi nachází oporu a přítele, který si jej nedobírá hloupými a nemístnými vtípky. Frederic odjíždí na začátku knihy na dovolenou, ze které se vrací a po jeho návratu jej jeho dobrý přítel Rinaldi seznámí s dívkou, kterou si chce vzít. Rinaldiho vyvolená je anglická zdravotní ošetřovatelka, Catherine Barkleyová. Brzy nato však Rinaldiho střídá jeho přítel Frederic, který ji stále častěji chodí navštěvovat. Catherine mu vypráví o osudu, který stihl jejího snoubence, který před časem zemřel a ona si jej nestihla vzít. Ze strany Frederica se však jedná o pouhé bezcitné manipulování, o jakousi hru na lásku, kdy Catherine pouze předstírá své city, toho všeho si je ovšem Catherine velmi dobře vědoma, ale chová se jako naivní a hloupoučká zamilovaná dívenka.

Brzy přicházejí zprávy o chystaném útoku a sanitní vozy mají za úkol přesunout se na strategické místo. Okolí úkrytu, kde jsou všichni skryti, společně se svými vozy, je odstřelováno rakouskými děly. V bezprostřední blízkosti prolétávají miny, ale muži, protože jsou vyhladovělí, pojídají makaróny se sýrem a v tom okamžiku je zasáhne rána. Hlavní hrdina je raněn, rozhlíží se po okolí, kde nachází křičícího Passiniho a snaží se mu pomoci, ten však okamžitě umírá. Sám zjišťuje, že málem přišel o nohu a že má něco s lebkou.

Je odvezen do polního lazaretu, odkud jej převážejí na léčení do Milána.

2. Kniha
Frederic si zvyká na zatím prázdnou nemocnici pro Angličany a Američany v Miláně. Zanedlouho, po jeho příjezdu, je do té samé nemocnice také přeřazena Catherine, společně se svou blízkou přítelkyní, Helenou Fergusonovou.

Frederic podléhá Catherinině kráse a půvabu, brzy po jejím příjezdu se do ní bezhlavě zamiluje a postupem času zjišťuje, jak moc je jeho cit silný. V době, která je určena pro jeho léčbu, se společně s Catherine poddávají své lásce a jeden druhému. Frederic podstupuje operaci poraněného kolena a podstupuje proces rehabilitace. Catherine, jako sestra, se o svého milého stará a bere si kvůli němu noční služby, aby mohli být spolu, aniž by se museli bát, že si jich někdo povšimne. Catherine a Frederic se milují stále víc a víc, a jeden na druhém jsou doslova závislí. Po jeho uzdravení se musí vrátit zpět na frontu. Jelikož stále pil, vrchní sestra se mu postarala o zamítnutí nemocenské dovolené. Catherin mu oznamuje, že je těhotná a že si chce dítě ponechat. Frederic je rád a s návrhem souhlasí.


Poslední společné dny v Miláně tráví oba společně, Frederic si zařizuje důležité věci a užívá si posledních chvil se svou láskou. Letmo spolu řeší otázku Caterinina těhotenství.

3. Kniha
Frederic se vrací na základnu, odkud je poslán do hor na stanoviště pro sanitky. Zde je seznámen s prostředím. Brzy nato se musí italská armáda vydat k ústupu. Tak se Frederic opět dostává do města, na již zcela prázdnou základnu, společně se třemi sanitárními řidiči, Bonellem, Aymem a Pianim. Na základně dávají do pořádku všechny tři automobily, nakládají věci, které jim na základně nechali a vyrážejí pryč z města, které má brzy nato padnout do rukou nepřítele. Na cestách vedoucích z města se tvoří kolony, proto Frederica napadne odbočit na jednu z vedlejších cest a vydat se hledat jinou z cestu, která by je bezpečně odvedla z města.

Na cestě narazí na potíže, jeden ze sanitních vozů zapadne a zaboří se v rozblácené polní cestě, odtud jej nelze dostat, následně skupinka přijde i o oba zbylé vozy a musí pokračovat pěšky. Musejí se dostat přes řeku přes most a dále pokračovat do nedaleké Udine, povšimnou si německé skupinky na bicyklech a zachvacuje je úzkost. Rozhodují se pokračovat, když znenadání jsou obětmi kulek, které na ně pravděpodobně vystřelili vyděšení Italové. Aymo je zasažen a umírá. Zbylí tři pokračují a dostávají se k nedalkému statku. Frederic obhlíží půdu, a Piani s Bonellem hledají něco k snědku, Bonello se už nevrátí - utekl.

Frederic s Pianem postupují dále ve směru, který jim byl určen. Podaří se jim dostat se mezi kolonu vojáků ustupující italské armády. Za mostem si kontrola, která odchytá každého, kdo nevypadá jako Ital, nebo má vyšší hodnost, odchytne i Frederica. Pianiho vlna těl tlačí dál a oni se navždy rozdělují. Vojenská policie je tam vyslýchala a poté většinou zastřelila, protože si mysleli, že to jsou němečtí špehové. Frederico utíká před jistou smrtí, skočí do řeky a je unášen od kontrolorů daleko po proudu.

Podařilo se mu dostat se z ledové řeky a téměř okamžitě odstraňuje ze své uniformy hodnost. Je úplně zničený a vyhladovělý, ubývá mu sil, podaří se mu naskočit do vlaku, který převáží vojenská děla. V Miláně vyskakuje z vlaku a snaží se dostat do nemocnice, kde dříve ležel a kde stále ještě pracuje jeho Catherine.

Hlídač, jeho dobrý přítel, mu vypoví, že Caterin před pár dny odjela z města společně se svou přítelkyní Fergusonovou do Stresy. Frederic se vydává za svým přítelem, který mu půjčuje civilní oblečení a on odjíždí najít svou lásku.


4. Kniha
Přijíždí do Stresy, kde okamžitě zamíří do hotelu, kde jej již znají. Vyptává se barmana, zda-li neví něco o jeho Catherine, barman mu tuto informaci téměř okamžitě zjistí. Frederic se vydává za Catherine do hotelu, ve kterém je ubytovaná a zastihuje obě dámy při večeři. Fergusonová, která ho uvidí jako první, se zděsí. Catherine je překvapena a štěstím bez sebe. Společně ponechávají Fergy v hotelu, kde s ní Catherine bydlela, a Catherine se připojuje ke svému milenci.

Jedné noci přijde barman Frederica varovat, že se jej vojenská policie chystá zatknout, brzy ráno. Frederic okamžitě zalarmuje Caterin a společně se ještě tu noc vydávají na útěk do Švýcarska. Na malé loďce, kterou Fredericovi propůjčí sám barman, který dvojici pomáhá, odplouvají. Musí přeplout celé jezero a dostat se na jeho švýcarskou část.

Frederic se snaží co možná nejrychleji a bez přestávek pádlovat. Jeho ruce jsou již zbarvené krví, pálí ho, ale vidina policejní hlídky jej nutí stále zrychlovat. Nakonec se jim skutečně podaří do Švýcarska se dostat. Uzamykají loďku na břehu a vydávají se na snídani, jsou si vědomi skutečnosti, že velmi brzy budou policií zadrženi, tento fakt přijímají s klidem. Švýcarská policie je vyslýchá, chce znát důvod, proč do Švýcarska přijeli právě na loďce a proč opustili Itálii. Frederic vysvětluje, že je sportovec, který si rád zasportuje pádlováním v loďce a že se svou sestřenicí přijel do Švýcarska kvůli zimním sportům. Policie jim víza vydá a doporučují, kam se vydat, kde je prostředí pro sportovce nejlepší.

5. Kniha
Po udělení víz nastupují do kočáru, který je odváží do města v horách, do Montreux. V horách se zabydlí v domě manželského páru a prožívají společné, krásné dny. Užívají si jeden druhého, společně daleko od války, jen oni, dobré jídla, pití, knihy a krásná švýcarská příroda. Žijí z peněz, se kterými do Švýcarska přijeli a také ze směnky, která je Fredericovi vyplacena. Na toto téma rozvíjejí debatu o rodině. Plánují svatbu, která se má uskutečnit hned potom, co Catherine porodí a bude opět štíhlá, dále přemýšlí opuštěním Evropy a společném životě ve Státech. Měsíce utíkají, deštivý podzim střídá krutá zima. Cesty jsou namrzlé a sněží více, než normálně, pár se chystá na stěhování se do města, na místo, odkud to bude mít Catherine blízko do nemocnice. Přestěhují se, nový pokoj si zvelebují podle vlastních představ, pár dní před porodem Catherine nakupuje to nejnutnější, co potřebuje pro brzký příchod děťátka.

Když nastává den, kdy se dítě má narodit, milenci spěšně odjíždějí do nemocnice, kde se Catherin představuje jako Fredericova manželka. Porod je velmi zdlouhavý a komplikovaný, Catherine je příšerně vyčerpaná, má nesnesitelné bolesti, které jsou později tlumeny plynem, z něhož je po chvíli naprosto omámená. Dítě se stále nemůže narodit. Lékaři navrhují porod císařským řezem, avšak s tímto řešením přicházejí velmi pozdě. Dítě se jim nakonec podaří z těla dostat, ale mrtvé. Tato skutečnost Frederica zarmoutí, ale jakmile zprávu vstřebá, je pro něj nejdůležitější stav jeho lásky. Catherine tuto smutnou zprávu zamlčí. Nakonec na absolutní vysílení a rozsáhlá krvácení umírá i Catherine.

Frederic v závěru knihy dochází k definitnímu poznání, a to, že člověk nemůže být příliš závislý na nějaké osobě, nebo věci, protože všichni a všechno jej nakonec opustí, nebo zklame. Také dochází k názoru a poznání, že sílu bojovat proti osudu má každý z nás v sobě, jen ji najít. Smiřuje se s tím a na závěr usuzuje, že válka je naprostá hloupost.




Hlavní postavy:
Frederic Henry - zpočátku žije chaotický a neuspořádaný život, hledá smysl života, který najde v lásce - Catherine, moudrý, chytrý, vnímavý, citlivý, pijan, odvážný voják, dobrý přítel, při penězích, štědrý, odsuzuje válku (Autor se idealizuje do této postavy, které vtiskl své vlastnosti, zážitky z války, myšlenky..)

Catherine Barkleyová - krásná plavovlasá Angličanka (Skotka), která pracovala v Itálii jako zdravotní ošetřovatelka v anglické vojenské nemocnici, hravá, bláznivá, později milující Frederica, smířlivá, láskyplná, něžná, čeká dítě, o které přijde


Citáty z knihy :
"Všechno ve mně umřelo. Nemyslel jsem. Nemohl jsem myslet. Věděl jsem, že umře, a modlil jsem se, aby neumřela. Nenech ji umřít. Ach, Bože, prosím tě, nenech ji umřít. Udělám pro tebe všechno, když ji nenecháš umřít. Prosím tě, prosím tě, prosím tě, můj Bože, nenech ji umřít. Můj Bože, prosím tě, ať neumře. Bože, prosím tě, udělej něco, ať neumře. Udělám všechno, co chceš, když ji nenecháš umřít. Vzal sis dítě, ale ji nenech umřít - to bylo v pořádku, ale ji nenech umřít. Prosím tě, prosím tě, Můj Bože, nenech ji umřít."


Můj názor :
Knížka se četla naprosto famózně, neskutečně mě bavila. Hemingway dokázal psát skvěle, zejména jednoduše a přesto čtenáře knížka dokáže strhnout. V díle se zrcadlí jeho vlastní zkušenosti z války, což umocňuje dějovost a city čtenáře, dílo je tak reálnější. Jediné, co mi na ní skutečně vadilo, byl ten strašný konec. Představte si to, celou knihu se máte báječně, protože je výborně napsaná, postavy se vyvíjí tím správným směrem a nakonec vás kniha prakticky udeří do obličeje tím svým koncem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Benji. Benji. | Web | 6. února 2015 v 22:41 | Reagovat

Nečetl jsem, ale zaujalo mne to.

Asi si to dám do seznamu "co přečíst až skončí ta zku*vená maturita a budu moci číst i něco jiného něž kánon titulů, který nesnáším" :D

2 Emm Emm | Web | 10. března 2015 v 19:22 | Reagovat

Já si ji dala do povinné četby a taky se na ní chystám, takže díky za nalákání. :D :)) Co ty, jak na tom jsi s knihami a otázkami na maturitu? Vše hotovo? A bojím se zeptat, ale už to máš i naučeno? Protože já ne, tak chytám taky nerva celkem. :D

3 Kája Kája | Web | 7. června 2015 v 10:58 | Reagovat

Další kniha, kterou přidávám do svého seznamu! Tu si chci rozhodně přečíst, protože mě zaujala už jen z tohoto článku:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama