Srpen 2014

Den osmý.

9. srpna 2014 v 21:46
Day eight - Favorite song from "Nightmare"
A je to tu. Problém. Vlastně docela velký problém se kterým se budu potýkat i u plnění dne devátého. Možná nemá, možná má cenu říkat, že jsem dospěla dne v této challenge, kdy budu mít se splněním dne velký problém. No, ono to teď takhle nevypadá, protože už je to napsané a vy jste sem možná přišli a vidíte článek a říkáte si: cože? Nevíte, jak dlouho už ten článek píšu a pořád si říkám: "Tak mám? Určitě?" Důvod je prostý - zkrátka a dobře je velmi těžké říct, kterou písničku mám z tohohle a i zítřejšího alba nejradši. Říkala jsem si a vlastně pořád si říkám, že sem napíšu těch písniček víc, protože ukázat na jednu je velmi, velmi, velmi těžké, skoro až nemožné. Ale neudělám to, protože vzhledem ke všem předchozím CDčkům by to bylo příšerně nefér. Příšerně nefér. Asi se ale neubráním nutkání říct, že tyhle body by měli brát v potaz nejoblébenější písně, ne píseň. Zrada. Nevím, jak z toho ven, ale asi to napíšu rychle, aby to bylo za mnou a nemusela jsem nad tím víc už přemýšlet a řešit, jestli dělám dobře, nebo ne. Nightmare. Tak. Prostě Nightmare.

You should have know the price of evil and it hurts to know that you belong here - yeah! No one to call everybody to fear Your tragic fate is looking so clear-yeah!

Nejradši z celého alba mám Nightmare, protože So Far Away považuji jako nadpočin. Jako něco nad tímhle vším, jako píseň, kterou si prostě nemůžete pouštět kdykoli a kdekoli. So Far Away je výjimečná a tak uchovat každý její poslech pro něco výjimečného, slyšet ji až teprve tehdy, kdy to má nějaký význam. Takže takhle bych objanila, proč není nejoblíbenější, nebo jistě, je, ale nenapíšu ji sem, protože znamená něco víc, něco víc pro nás pro všechny. Spíš jsem váhala nad Welcome To The Family, ale nakonec musím říct Nightmare. Text, který je tak výmluvný pro otázku neštěstí, bolesti, je posilující, prostě Nightmare. I když přichází do vašeho života,



Still dancing with your demons. Victim of your own creation


Den sedmý.

7. srpna 2014 v 20:50
Day seven - Favorite song from "Diamonds in the Rough"
Den sedmý. Vlastně ani nemůžu uvěřit, že píšu den sedmý, myslela jsem si, že tak daleko (na má měřítka) se ani neprokousám, natož abych pokračovala dál, když tak vezmu v potaz své zaujetí pro věc, nakonec uznávám že tahle challenge má velký potenciál,/ a hlavně se týká něčeho o co se docela upřímně zajímám a baví mě to/ který mě svým způsobem nutí, abych alespoň jendou za čas s tímto nápadem trošku pohnula. Den sedmý je věnován CDčku Diamonds in the Rough, které mám strašně, vážně strašně moc ráda. Vždycky jsem měla ráda Maidenovskou předělávku Flash Of The Blade, ale tu v jakémsi výběru nejlepší písničky neberu v potaz, chápejte-nechápejte.

Don't take your aggression out on me. My own man is all I'm meant to be.

Nejradši mám The Fight, která mi tu teď hraje. Už po několikáté. Já už vlastně ani pořádně nevím, co k těm písničkám říkat, protože i kdybych se tu snažila deset let vysvětlovat, proč se mi líbí, co se mi na ní líbí, tak to nikdo dost dobře nepochopí, protože se zkrátka neumím moc dobře vyjadřovat, nebo neumím vyjadřovat něco, co vlastně sama nevím, proč to tak je, ale zkrátka to tak je, chápete? No, teď jsem zdokonalila profil dokonale pomateného cvoka, kterým dozajista jsem, zatleskám si. The Fight mám ráda, fakt moc moc ráda, skoro jako Dancing Dead, nebo Girl I Know, jen o trošku víc.


Don't try and get me confused. Cause I do understand.

Den šestý.

4. srpna 2014 v 21:15 | ta, co tu písničku vážně slyšela
Day six - Favorite song from "Avenged Sevenfold"
Takhle, nejlepší písnička z tohoto alba je moje absolutně nejoblíbenější. A je docela možné, že si řeknete "to protože je to ta nejznámější" a říkejte si co chcete, je mi to totálně ukradený. Afterlife je moje láska, moje vysněná písnička, písnička, kterou jsem slyšela, kterou mi vážně zahráli, já jsem šťastný člověk. Nevím, čím to je, ale naprosto mě uchvacuje, tak jako kdyby měla schopnost mě obejmout a dodat mi neskutečný pocit pochopení. Když ji poslouchám, připadám si silnější, na všechno připravenější. Připadám si, jako že můžu zvládnout nemožné. Asi budu poslouchat jen ji před maturitou, nahah. Ta písnička je mi neskutečnou duševní oporou.

Písničky, které stojí na stupníku, pouze o maličko nižším, než je ten první, jsou milovaná A Little Piece of Heaven, promiň mi to, Dear God, Scream, Almost Easy, Gunslinger a Lost. Na prvním místě musí být prostě Afterlife, protože tou to všechno začalo a když jsem se dozvěděla, že do té Prahy pojedu a fakt je uvidím, moje největší přání bylo slyšet právě ji. Kdybych mohla chtít jen jednu, byla by to Afterlife.

"Zahrajte mi Afterlife." běželo mi v očích, když jsem sledovala, jak kluci přichází na podium.


Strašně ráda ji mám Live, takže si možná dokážete představit, jak mrtvá štěstím jsem byla, když jsem ji vážně slyšela!!!


And when I think of all the places I just don't belong. I've come to grips with life and realize this is going too far.