Den první.

12. července 2014 v 11:11
Day One - When you became an Avenged Sevenfold fan
Zacky jednoho dne řekl, že: "Fanoušci a přátelé jsou považováni za rodinu. Být fanouškem A7x není vždy jednoduché, protože to znamená, že se s námi nejen smějete, ale taky s námi pláčete a bráníte nás. Pokud jste součástí rodiny, že je to na celý život." Nic krásnějšího nemohl říct, protože když to řekne člen kapely, která je vám vším, tak je to neskutečně nádherné a je to především jedno velké srdečné gesto.


Všechno to začalo kdysi, jedním maličkým nedorozuměním. Připadá mi, jako kdyby to byla celá věčnost a přitom je to pouze pár let. V článku, který jsem věnovala tomu krásnému úterku, svým myšlenkám a především to místo posloužilo jako vylévání mého srdce, jsem již ten velkolepý příběh nastínila. Bylo to díky Ádě a nebýt jí a vše, co je pro nás dvě typické - tedy cokoli od sebe pochytit, skutečně bych dnes neseděla nad klávesnicí a nesnažila se vyťukat článek, který nejspíš bude působit hodně smíšenými dojmy, ale bude v sobě soustřeďovat to vše, co může. Kdybych dokázala velmi pěkně řečnit, psát a celkově sdělovat své myšlenky, nemusela bych tak dlouho sedět a poslouchat zde Doing Time. Nemusela bych se tak snažit dělat cokoli jiného, než psát.

Tehdy jsem byla takzvanou Echelon, holkou co poslouchala směs rocku a popu, tehdy jsem si říkala, že mi nic nechybí. A jednoho dne, bylo to z jara, jsem se zeptala, kdo je ten, o kterém tak hezky píše. Bylo to úsměvné, protože vše vypadalo docela jinak, než jaké to ve skutečnosti bylo. A dostalo se mi cti, kterou jsem v té chvíli nedokázala ocenit. Byla mi poslána Afterlife na nějaké cizí stránce, kterou když jsem rolovala dolů, připadala jsem si jako vystrašený pejsek a chtěla jsem pryč. Bylo to tumblr! Pro mě tehdy naprosto neznámé tumblr. Jak jsem již říkala, tehdy jsem z Mattova hlasu byla pořádně překvapená a nějak jsem si nedokázala představit, že já a oni, že by to mohlo klapat. Byla mi zaslána fotografie, dodnes si ji pamatuji a dodnes si pamatuji to, co mi v té samé vteřině problesklo hlavou. "Pane bože, ti jsou jako omalovánky potetovaní" Matt má na té fotce žabky a Zee klobouk, Jimmy mi připadal jako vyšší dvojče Syna a Johnny byl skoro tak vysoký, když stál, jako Matt když klečelseděl.

A ta Afterlife, která mě na první chvíli strašně překvapila, mě donutila si ji po pár dnech pustit znovu. Když jsem byla úplně sama, vyťukala jsem to známé slovo a našla si i videoklip. Bylo mi jasné, že v tu chvíli, kdy jsem je tam všechny viděla, se ve mně něco zlomilo a když mi byla poslána Dear God, tak se ta hradba odtažení zbořila a já si je během krátké chvíle zamilovala. Nerada bych opakovala Aďo tebe, napsala jsi mi to z duše, jako kdybys přesně věděla, že to tak je, takže pokud můžu, tak tímto vyjádřím podporu tvým slovům. Jejich písničky v sobě mají daleko víc, než si kdo dokáže představit. Někdy mi připadá, jako kdyby ty písničky skládali pro mě, pro každého z nás, jako kdyby věděli, že jim porozumíme, že je budeme vnímat celou svou duší. Znáte vy takový ten pocit, kdy POUZE sedíte, posloucháte ten text, který jako kdyby složili pro vás a srdce vám neuvěřitelně silně bije? A pak už jen slzy. Dříve mě nerozbrečelo nic, n i c.

A přesně tak, jako stojí v tom krátkém citátu, tak jako má láska k této skupině rostla a stále rostě, sílila a sílí i bolest spojená se ztrátou Jimmyho. V době kdy se ta tragédie přihodila jsem je neznala, ale tato skutečnost nic nemění na tom, že tak jako mám ráda toho usměvavého andílka, kterého znám alespoň z videí, tak přesně tak mě ničí fakt, že už tu není a nebude. Vždycky to bude můj hrdina, St. James.




Avenged Sevenfold miluju.
Avenged Sevenfold jsou součástí mého života.
Avenged Sevenfold byli a jsou i moje rodina.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Doma Doma | Web | 12. července 2014 v 14:40 | Reagovat

A já je vůbec neznám, budu si muset od nich něco pustit :D

2 alittlepieceofheaven alittlepieceofheaven | Web | 12. července 2014 v 18:21 | Reagovat

Zackyho citát, který si použila na začátku mám hrozně ráda! Je to jeden z adeptů na ten den třicátý! :)

Je to neuvěřitelné, ale všechno, co si popsala, si pamatuju tak moc přesně! .. ano, "omalovánky" a "chřestýše v krku" .. ale já beztak věděla a hlavně doufala, že jim "přijdeš na chuť". A jsem strašně ale vážně strašně ráda, že se tak stalo, protože bez nich by tu nebyly všechny ty dokonalé vzpomínky na tolik dní, konverzací a TEN DEN, kterých jsem taky plná :))).

A bude ještě spousta dalčích snů, co si nasníme a ony se pak splní... protože .. jsme všichni jedna rodina. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama