Červenec 2014

Den pátý.

23. července 2014 v 22:31 | někdo, kdo miluje Bat Country
Day five - Favorite song from "City of Evil"
Bat Country! Když jsem psala řádek nad tímto, automaticky jsem napsala Bat Country, namísto CoE. trolololo. Protože tu teď delší dobu nebudu, chtěla jsem napsat tento článek, který bude opět oslavovat nejoblíbenější píseň z milovaného alba. A taky na to tady pěkně kašlu - zase. To protože jsem se dala na oživování starého blogu. Brýle. Jedna z vůbec nejoblíbenějších písniček - Bat Country, vyhrála moje srdce už tehdy, když vše bylo čerstvé a nejisté a od té doby k ní mám speciální vztah. Byla bych přísaha, že kdyby se dokázala zhmotnit, musela bych ji mít, protože je tak nevystižitelně skvělá a energická, že pokoušet se popisovat, jak moc ji mám ráda a jak moc je zásadní pro mou existenci, zkrátka nemá cenu.

Buď Bat Country milujete, nebo nemilujete. Nic mezi tím není. A ona je tak skvělá, ten text je tak skvělý, nutí vás bláznit, jančit, zpívat, tančit. Milujte Bat Country. Užívejte si Bat Country. Milujte Bat Country.


I've known it from the start. All these good ideas will tear your brain apart. Scared but you, you follow me I'm too weird to live but much too rare to die.

Miluju Bat Country.

Den čtvrtý.

18. července 2014 v 11:39
Day four - Favorite song from "Waking the Fallen"
Vlastně je pravda, že i u tohoto alba mám svou zamilovanou písničku, i když bych lhala, kdybych řekla, že jsem se při tom určování trošku nezasekla. Po Aerodromu, kde právě zazněla, jsem si album WTF ( zkratka alba, žádně what the f*ck, anebo where's the food? :D ) velmi oblíbila. Tím samozřejmě nechci říct, že bych si ho nepouštěla. Zkrátka je to tak, že je mi po tom všem daleko blíž, než kdy dříve.

Z Waking the Fallen mám ráda snad všechny písničky, ale nejtěžší bylo napsat tu nejoblíbenější a přihlédnout na ty, které jsou těsně za ní - a jsou to Second Heartbeat, Eternal Rest, Waking the Fallen, And All Things Will Ends anebo I Won't See You Tonight Part 1 a 2. Tedy dobře, Unholy Confessions mám nejradši.




"I wish I could be the one, the one who won't care at all But being the one on the stand, I know the way to go, no one's guiding me. When time soaked with blood turns its back, I know it's hard to fall. Confined in me was your heart I know it's hurting you, but it's killing me."

Den třetí.

16. července 2014 v 23:10
Day three - Favorite song from "Sounding the Seventh Trumpet"
Určovat nejlepší nebo vlastně nejoblíbenější písničku je sice v mnoha případech hrozně těžké ( a já vím, že za pár dní tu budu plakat), protože jsou alba, kde je tolik srdcových písniček, ale pak jsou alba, kdy mám naprosto jasného favorita a to už od prvního poslechnutí, a přesně ten případ je právě album STST.

Nejoblíbenější, nejkrásnější, nejcitlivější a celkově nejlepší a mému srdci z celého alba nejbližší je Warmness On The Soul. Už od samého začátku ji mám mezi absolutní špičkou a písničkami, které mi dodávají sílu, když se právě necítím nejlépe, je tak skvělá, jak jen písnička může být. Zamilovala jsem se do toho nádherného začátku, do piána, do citu, kterého je písnička plná.




Your hazel green tint eyes watching every move I make. And that feeling of doubt, it's erased. I'll never feel alone again with you by my side. You're the one, and in you I confide. NO


Den druhý.

15. července 2014 v 23:00
Day Two - Favorite Avenged Sevenfold member
Když se řekne nejoblíbenější člen Avenged Sevenfold, tak si představím jedno jméno, úplně jistě a bez přemýšlení. Ale ne proto, že je to třeba zpěvák, kytarista, bubeník nebo bassák, anebo protože je z té kapely nejvíce vidět a je upřednostňovaný. Je to proto, že mi zkrátka nejvíce přiroste k srdci, takový, jaký je. A právě proto většinou dlouho vyčkávám, kdo to nakonec vlastně bude, protože zezačátku se tak jako víceméně orientujete na zpěváka, na leadera a teprve když se do té kapely více dostáváte, poznáváte chyraktery, tak zjistíte, který je vám nejblíž. A i když miluju každého člena této neskutečně skvělé kapely, pro mě je ta nejmilejší osoba Brian.


Ono je strašně těžké vysvětlovat, že ačkoli zbožňuji všechny, každého stejně, tak zkrátka dokážu ukázat prostem na Briana a s klidným svědomým říct, že on je pro mě zkrátka oblíbený člen. Nebudu se pokoušet o delší úvahy a vysvětlování, neb doufám, že každý pochopí, jak to asi myslím. (A když ne, tak bohužel, pro vás..) Jak už napsal můj bro, každého si člověk zamiluje pro něco, co je pro něho typické, ale jeden z nich je vám přece jen - nejblíže.

Briana si vážím jako neskutečně silné osobnosti. Jeho hudební schopnosti jsou nepochopitelné a nad tím, co předvádí se svou Custom a jaký má rozsah zručnosti svých prstů, zkrátka jen kroutím hlavou. A ať už pro jeho zakaždé situace neutuchající smysl pro humor, milý přístup k fanouškům, tak především pro jeho schopnost mluvit mi z duše. Víte, někdy zkrátka máte nálady, které nedokážete popsat, nedokážete je nikomu vysvětlit, ale ta písnička vám v tu danou chvíli natolik sedne, natolik přilne k srdci, že si říkáte: "Je to vůbec možné?" A Brian takový dar, o kterém možná ani neví, anebo ví, vážně má.

Dříve to bylo možná trošku i takové to velké fanouškovské pobláznění, dnes je to absolutní úcta k jeho odkazu, k tomu, co dokázal a jaký je a hlavně, přesto, co dokázal, zůstal stále stejný, snad jen trochu zestárl a vyspěl a už to není takový ten smíšek kulíšek. Když se ho totiž ptali, jak se změnil jeho život po tom, co se stal slavným, on odpověděl, že: "Já zase tak slavný nejsem."

Achjo, nemyslela jsem si, že napsat tento článek bude nakonec tak těžké. Jde zkrátka o takovou tu sympatii, byť ho neznám osobně, ale stačí jen to málo, co o něm vím a co jsem mohla na vlastní oči vidět.

Den první.

12. července 2014 v 11:11
Day One - When you became an Avenged Sevenfold fan
Zacky jednoho dne řekl, že: "Fanoušci a přátelé jsou považováni za rodinu. Být fanouškem A7x není vždy jednoduché, protože to znamená, že se s námi nejen smějete, ale taky s námi pláčete a bráníte nás. Pokud jste součástí rodiny, že je to na celý život." Nic krásnějšího nemohl říct, protože když to řekne člen kapely, která je vám vším, tak je to neskutečně nádherné a je to především jedno velké srdečné gesto.


Všechno to začalo kdysi, jedním maličkým nedorozuměním. Připadá mi, jako kdyby to byla celá věčnost a přitom je to pouze pár let. V článku, který jsem věnovala tomu krásnému úterku, svým myšlenkám a především to místo posloužilo jako vylévání mého srdce, jsem již ten velkolepý příběh nastínila. Bylo to díky Ádě a nebýt jí a vše, co je pro nás dvě typické - tedy cokoli od sebe pochytit, skutečně bych dnes neseděla nad klávesnicí a nesnažila se vyťukat článek, který nejspíš bude působit hodně smíšenými dojmy, ale bude v sobě soustřeďovat to vše, co může. Kdybych dokázala velmi pěkně řečnit, psát a celkově sdělovat své myšlenky, nemusela bych tak dlouho sedět a poslouchat zde Doing Time. Nemusela bych se tak snažit dělat cokoli jiného, než psát.

Tehdy jsem byla takzvanou Echelon, holkou co poslouchala směs rocku a popu, tehdy jsem si říkala, že mi nic nechybí. A jednoho dne, bylo to z jara, jsem se zeptala, kdo je ten, o kterém tak hezky píše. Bylo to úsměvné, protože vše vypadalo docela jinak, než jaké to ve skutečnosti bylo. A dostalo se mi cti, kterou jsem v té chvíli nedokázala ocenit. Byla mi poslána Afterlife na nějaké cizí stránce, kterou když jsem rolovala dolů, připadala jsem si jako vystrašený pejsek a chtěla jsem pryč. Bylo to tumblr! Pro mě tehdy naprosto neznámé tumblr. Jak jsem již říkala, tehdy jsem z Mattova hlasu byla pořádně překvapená a nějak jsem si nedokázala představit, že já a oni, že by to mohlo klapat. Byla mi zaslána fotografie, dodnes si ji pamatuji a dodnes si pamatuji to, co mi v té samé vteřině problesklo hlavou. "Pane bože, ti jsou jako omalovánky potetovaní" Matt má na té fotce žabky a Zee klobouk, Jimmy mi připadal jako vyšší dvojče Syna a Johnny byl skoro tak vysoký, když stál, jako Matt když klečelseděl.

A ta Afterlife, která mě na první chvíli strašně překvapila, mě donutila si ji po pár dnech pustit znovu. Když jsem byla úplně sama, vyťukala jsem to známé slovo a našla si i videoklip. Bylo mi jasné, že v tu chvíli, kdy jsem je tam všechny viděla, se ve mně něco zlomilo a když mi byla poslána Dear God, tak se ta hradba odtažení zbořila a já si je během krátké chvíle zamilovala. Nerada bych opakovala Aďo tebe, napsala jsi mi to z duše, jako kdybys přesně věděla, že to tak je, takže pokud můžu, tak tímto vyjádřím podporu tvým slovům. Jejich písničky v sobě mají daleko víc, než si kdo dokáže představit. Někdy mi připadá, jako kdyby ty písničky skládali pro mě, pro každého z nás, jako kdyby věděli, že jim porozumíme, že je budeme vnímat celou svou duší. Znáte vy takový ten pocit, kdy POUZE sedíte, posloucháte ten text, který jako kdyby složili pro vás a srdce vám neuvěřitelně silně bije? A pak už jen slzy. Dříve mě nerozbrečelo nic, n i c.

A přesně tak, jako stojí v tom krátkém citátu, tak jako má láska k této skupině rostla a stále rostě, sílila a sílí i bolest spojená se ztrátou Jimmyho. V době kdy se ta tragédie přihodila jsem je neznala, ale tato skutečnost nic nemění na tom, že tak jako mám ráda toho usměvavého andílka, kterého znám alespoň z videí, tak přesně tak mě ničí fakt, že už tu není a nebude. Vždycky to bude můj hrdina, St. James.




Avenged Sevenfold miluju.
Avenged Sevenfold jsou součástí mého života.
Avenged Sevenfold byli a jsou i moje rodina.

Všechno je tu boží.

11. července 2014 v 18:19 kytičkový deníček.
Jsem pravděpodobně ten nejneschopnější bloger na světě, protože i kdybych něco psát chtěla, nevím prostě o čem a nápady, které kupodivu mám, jsem líná zrealizovat, takže jsem se rozhodla, potom, co se teď stávají stále oblíbenějšími, zkusit taky nějakou denní Challenge. Ovšem ne jen tak ledajakou! Hledala jsem skutečně vytrvale a našla takové, které mi plně nevyhovovaly, protože byly buď jen a filmech, jen o písničkách, jen o něčemdivném. Nakonec jsem si uvědomila, že existuje jedna, na kterou mám momentálně největší chu't a lze ji potenciálně považovat za splnitelnou! Dříve než ji zde odhalím, zmíním pár řádků o něčem, co snad ani za zmínku nestojí - nicméně já to udělám.

Můžete mi říct, co má tohle počasí zase znamenat? Když není příšerné horko ( naměřili jsme 39,2!! kolem oběda, později jsem něměla odvahu to kontrolovat ) tak přijde příšerné ochlazení, silný vítr a děš't. Můžeme v zimě naříkat, že je zima a během tropického počasí, že je horko, ale kdy konečně bude nějaké přijatelné počasí? Asi nikdy.

Celý den prší, obrovké kapky naráží do parapetu a bičují nebohé květinky. Však je zlámete! A přesně během takového denního scénáře jsem koukala na nový seriál, na který jsem přišla čistě náhodou. Turn - seriál, první série o deseti epizodách, pojednává o válce za americkou nezávislost do níž je zamotaná čtveřice přátel nazvaná The Culper Ring. Začíná v roce 1776 příběhem farmáře Abea Woodhulla žijícího ve vísce Setauket, který se společně se svou dětskou láskou Annou Strongovou stane klíčovou osobou k získávání informací pro druhou stranu. V hlavních rolích účinkují herci, které pravděpodobně neznáte, ale seriál je od samé stanice, jako je The Walking Dead, takže pokud si pod tímto pojmem představíte něco dobrého - skutečně očekávejte něco dobrého. Je vlastně úplně jedno, jestli vás baví nebo nebaví historie, tenhle seriál je vážně natočen tak, aby vás vtáhl do děje, ať jste, kde jste. Velké minus je v tom, že na další sérii si počkáme až do příštího jara - a to je hodně bad fakt.

A když je naopak vedro a mám pomalu pocit, že umírám - jedeme na kole. Koukala jsem na film o Legu a musela se smát, že ačkoli je to pro děti, je v tom spousta skvělých dvojsmyslů, píseň, kterou asi nikdy nedostanu z hlavy a celý ten příběh zvedl fakt, že je tam i lego postavička Batmana. :D ( pro všechny = zbožňuju Batmana ). Autoři chtěli vytvořit nejroztomilejšího tvora, takže spojili kočičku ( uh god ) a jednorožce, a vznikla z toho Unikitty! A její povaha je mi blízká, srší dobrou náladou, nic ji nerozjáže, až nakonec na ni dolehne tíha okolí a exploduje - vážně já.

Můj dnešek je ve znamení písničky St. James. Slyším ji poprvé, což je hrozné, a nejhorší na tom je, že jak není na CD-ku, tak mi zkrátka uniklo, že taková písnička existuje, nesnáším se. Poslouchám ji stále dokola a během toho si zkrášluji plášť, který musí být do mého posledního roku na střední skutečně skvělý! Ta píšnička je asi ta nejsilnější, nebo jedna z těch, co znám, brečím a po několika opětovných spuštěních ji neskutečně miluju.