lehnu a usnu

2. května 2014 v 23:19 |  kytičkový deníček.
Bolí mě hlava, celkově pociťuji takovou strašnou únavu a nejradši bych se někam zahrabala a vylezla až za tisíc let. Co jsem doposud nějak nepociťovala, byla potřeba spánku, ale teď na jaře, kdy je stále hezčí počasí a tak, jsou takovéto moje stavy čím dál tím více fatálnější. Znáte to? Navíc píšu článek jen proto, abych Vás sdělila s tím, že mě bolí hlava. Tyvado víc originálnější už být nemůžu.


Před dvěma lety jsem trpěla nespavostí, kdy jsem tu do noci zírala do stropu a nemohla usnout. Dnes do noci zírám do učení, nebo třeba do knížky, ale odložím to a usnu. Všechno přijde s věkem, asi. Já jsem fakt tragik. A když tu tak sedím, tak mi to vyhovuje, kecat o tom, jak je mi špatně. Hypochondřit, protože na to prostě nemám jinak nárok, neslučuje se to s mojí životní vervou, já vždy chtěla být člověk veselý. Takový, kterého nic nerozháže, což je zatím pravda ( ovšem počkejme za rok) a stále bych si chtěla udržovat odstup a všechno brát s humorem, nadhledem, ale jsem tak vyčerpaná. Tak to tu cpu do tohoto místa, které mám ráda, protože má famózní jméno.

Kdybych mohla, tak jdu a uvařím tomuhle blogu čaj, on si to zaslouží.

Ale ne, prapůvod je daleko tragičtější. Zařekla jsem se, že alespoň jeden článek tu do toho měsíce bude, a tohle je asi článek se štítkem: květen. No, jak už jsem si tu brečela v minulém článku - ve středu, toho času je tak málo! Žalostně málo. Příští týden zbývají tři dny - tři dny! Logika našich učitelů je asi takováhle: celý rok nic psát nebudem, ale dáme to až na poslední chvíli, are U ok? A tak. Pak jsou praxe a ten výlet. Výlet zní hrozně dětinsky a přiblble, ale bude to výlet.

Dala jsem se na pohledy. Dnes mi došel jeden hrozně pěkný z Ruska a byla jsem jich pár poslat. Připadá mi taková komunikace strašně krásná. Strašně ráda bych s někým vedla korespondenci v dopisech, nebo tak nějak. A nějakým způsobem se o to i snažím, ačkoli to není laciná sranda. To mi připomíná, že jsem si minulý týden u babičky prohlížela staré poštovní známky. Před deseti lety stála 2 koruny, dnes je to na 13-ti, to je docela nárůst, nemyslíte? Zajímalo by mě, jestli k tomuto faktu má někdo nějakou výtku, podobnou jako já, anebo s takovou cenou souhlasí. Souhlasí s tím, že za vše se musí platit. Já rozumím oběma stranám, ale nejspíš něco takového neřekne někdo, kdo posílá nepř. denně něco někam.

A píšu povídku. Jsem příšerně sentimentální a pravděpodobně zasněná, trošku zklamaná, ale píšu povídku. A vlastně je to snad poprvé, kdy fakt vím, o čem bude. Mám plán. Doposud ty mé bláboly většinou vedly momentální nápady, nálada, možná i druh muziky, nebo tak. Tentokrát jsem si to vše nasnovala a pomalu to ze sebe dostávám. Pořád něco píšu, jsou to strašné slátanini, v zimě o zimě, na jaře o jaře.

PS: Jestli někdo pojedete na Mars, napište mi pak, jestli hráli From Yesterday, prosím. Vsadím se, že když nepojedu, tak ji zahrají, takže si jdu kopat jámu.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

5 Barbora Barbora | E-mail | Web | 14. května 2014 v 11:59 | Reagovat

Jsem ráda, že jsi zvětšila písmo, protože už si nemusím při čtení tvých článků stránky přibližovat a brát si na ně brýle. :)

Jinak můj blog by si za moje občasné výlevy místo čaje snad zasloužil flašku 12ti leté whisky :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama