Duben 2014

nestíhám nestačím, ale je krásně.

30. dubna 2014 v 22:34 kytičkový deníček.
Já i kdybych si stokrát řekla, že se blogu budu alespoň trošku více věnovat, tak to zkrátka nedodržím. Nejhorší je, že už je konec dubna a těžko jen uvěřit, že ten rok tak rychle utekl. Květen, už je tu zase květen. Květen je v posledních letech můj nej měsíc - jsem z celého roku nejvytíženější a když roztočím kalendář a zadívám se na příští květen, tlačíc slzu zpět do oka, je mi jasné, že tento trend nebude mít jen tak konce. Maturita. Příští rok je tady a já se hroutím dopředu už těch pár let, co na škole jsem. Letos je to praxe ( haha, přijde mi to vtipné, mít na praxi, když na nás kladou stejné nároky jako na gympláky, ale prostě ta praxe být musí, toto je způsob, jak znepříjemnit studentovi život.) a pak školní projekt v zahraničí. Neříkám, že se netěším, ale to tempo je šílené, vše plyne tak rychle, potřebovala bych zastavit čas, nebo ho alespoň zpomalit, nějak.

Když už nahlížím do té krásné budoucnosti a pomalu opět navracím kalendář ke dnešnímu datu, dnes jsme měli pasování, takže už jsme "prakticky" noví čtvrťáci, což je přinejmenším příšerné. ( I když je to daleko horší ) Psát o tom, jak jsem dnes přišla o chuťové buňky a jak jsem jedla něco, co snad ani radši nechci vědět, co to bylo, vážně nebudu, protože mám ještě stále příšerně slano v puse a žaludek se mi točí, jako na horské dráze. Jako svůj velký čtenářský úspěch pokládám konečné dočtení Sophiiny volby, pravda, půjčila jsem si ji již někdy v říjnu loňského roku, ale musela jsem se věnovat něčemu - kratšímu, něčemu, co se přečte do pár dní. A tak jsem si pro ni opět zaběhla, onemocněla a četla a četla, až nakonec přečetla. Úspěch proto, že na takovéto knihy zkrátka nemám srdce, je mi z toho všeho šíleně smutno a úzko a je pro mě téměř nemožné, abych to celé dočetla, nakonec díky Styronovým citacím a tak zvláštně emotivně procítěnému textu, to šlo samo.

Musím si sem napsat, abych to pro příště věděla, že jsem se před nedávnem zaregistrovala na stránce postcrossing a posílám pohledy. Dnes mi došel první pohled. O:) Venku je tak krásné počasí a já našla tuto fotografii Jareda, kde je vše tak lehce letní a svěží a.. chtěla jsem napsat, že už chci léto, ale já nějak nevím. Já chci nachvíli stopnout a uklidnit všechno a všechny. Poslouchám Conquistador a ta písnička mi dává křídla. Já už teď moc dobře vím, že této chyby, toho, že na ně letos nepojedu, jako tehdy v 2010 - budu příšerně, ale přííííšerně litovat. A to už zase ta křídla necítím. Jsem jako na horské dráze, dneska úplně po všech stránkách.



"Kapitán Kanada"

14. dubna 2014 v 21:45 mám v tom hokej.

Ryan Smyth se v sobotním posledním zápase rozloučil s kariérou. Konec zakončil s "Céčkem" na dresu, což bylo od Oils nevýslovně krásné gesto. Krásné na tom je, že ten zápas byl i výherný. Já nevím co říct na to, že už zkrátka nebude hrát. Je mi to tak moc líto, další hráč, který mi odchází.. Byl úžasný skvělý a bude mi šíleně moc chybět, no nemíním si zde vylévat srdce, protože nikdo neví, kdo to je, takže tak. achjo, Děkuji hrdino!

THE LANGUAGE OF FLOWERS

5. dubna 2014 v 9:09 | Wendy Flowers |  kvítí, pro které slunce svítí.

Řeč květin či květomluva. ( V angličtině The language of flowers, nebo někdy také floriography) Předem se omlouvám za použití anglického výrazu v nadpisu článku, ale připadá mi takový - vznešenější, než jeho převedení do češtiny. ( Což se mi popravdě řečeno moc často nestává, protože čeština je ohromně bohatý a krásný jazyk. Takže většinou shledávám daleko hezčími slova do češtiny převedená či spíše ta českého původu. Toto slovní spojení je jedna z výjimek. )

Když darujeme květinu, obyčejně to znamená, že máme k osobě, pro kterou je květina určena, nějaký vztah. Květiny se všeobecně dávají z lásky a galantnosti, z přátelství, nebo jako poděkování někomu za něco. V takovém případě se obyčejně na symboliku dané kytice moc nehledí, většinou se vybírá podle vkusu dárce, či podle toho, jakou má ona osoba v lásce a technicky vzato stačí, aby byla krásná a tím plnila svou funkci - potěšit. Co když nám však ale skutečně někdo chce darovanou květinou něco sdělit?


Řeč květin se stala jedním z méně podstatných, přesto však velmi oblíbených komunikačních prostředků, kdy prostřednictvím využití darované květiny, můžete osobě, jíž je květina určena, sdělit spoustu věcí, jako například co k dané osobě cítíte. Je to umění promlouvat k člověku bez použití jediného slova. Již z 18. století existují zmínky o tzv. komunikaci skrze květiny, kdy si Lady Mary Wortley Montagu dělala záznamy o významech květin.


ALBINISMUS

1. dubna 2014 v 19:19 | Wendy Flowers |  kvítí, pro které slunce svítí.

Dnes je prvního dubna, takový krásný den. Takový vhodný pro psaní článku. Prostřednictvím blogu bych chtěla s vámi sdílet své zaujetí pro výjimečné anomálie. Ať už se týkají čehokoliv, ráda si čtu o zvláštních poruchách, nemocech, dějích, které probíhají na naší Zemi a tak celkově o všem, co je nějakým svým způsobem nevšední, zejména však zajímavé a nějakým způsobem poučné. Albinismus je velmi vzácné kožní onemocnění vyznačující se světlou až zcela bílou barvou pokožky těla, vlasů a chlupů. Lidé, kteří trpí albinismem, jsou velmi náchylní na sluneční záření, které kvůli nedostatku melaninu, který chrání kůži před UV zářením, mívají těžké zdravotní problémy. Kdo vlastně jsou lidé, kterým se přezdívá bílé perly, či v poněkud kuriózním tónu - živé sochy a kteřým je i v současné době přisuzována magická moc?


Jak víme, pigment je barevná látka, kterou obsahují buňky a ty podle svých vlastností (barvy) zbarvují pigment v těle. Na světě existují tři lidské rasy, a každá z nich má specifický obsah melaninu v kůži a specifické fyziologické znaky. Tato nemoc se ovšem nevyskytuje pouze u lidí.

Albinismus je velmi vzácné kožní onemocnění, které se může vyskytovat u všech tří typů lidských ras a také u zvířat. Vyznačuje se sníženým nebo úplným nedostatkem pigmentu - především melaninu.