Červenec 2013

HETEROCHROMIE

16. července 2013 v 8:08 | Wendy Flowers |  kvítí, pro které slunce svítí.

Duhovka (iris) je část oka, která se nachází mezi rohovkou a nitrooční čočkou a její funkcí je barevnost oka. Když na svět přijde malé miminko, jeho oči jsou - víceméně ve všech případech - modré či šedomodré, je to proto, že novorozenci mají velmi malé množství melaninu. Ke změně barvy dochází vlivem slunečního záření, ale barvu, kterou oči nakonec získají, určuje koncentrace (množství) melaninu právě v duhovce, a zde také platí, že čím více melaninu - tím tmavší oči. Je však spousta dalších vlivů, které ovlivňují barvu očí, a tak je tedy jisté, že na světě nenajdeme dva jedince, se shodnýma očima.

V případě, že duhovka obsahuje pigment na obou stranách, světlo které vstupuje do oka se odráží takovým způsobem, že barva duhovky je hnědá. U dalšího typu očí se na povrchu duhovky nenachází pigment, nebo jen ve velmi malém množství. Světlo reaguje na šedá duhovková vlákna a duhovka tak získává modrou barvu. Velikost a vzdálenost vláken a stromatu buněk duhovky podmiňuje, získá-li oko barvu čistě modrou, nebo zelenou. ( Dochází také ke smíšení barev - tedy vzniku tzv. modrozelené barvy).

My, protože nežijeme na území skandinávských zemí (kde jsou nejčastější modré oči), či ve přímořských státech (oblasti s nejčastějšíma hnědýma očima), nemáme specifickou barvu očí. Proto mají Češi všechny druhy barev očí a výrazně jedna z nich nepřevládá.


Heterochromie je velmi vzácný (vyskytuje se přibližně u 1% populace) stav duhovky, kdy se v očích člověka nalézají dvě, nebo i více barev. Heterochromie nemusí být pouze očí, často k ní dochází také u barvy kůže či v barvy vlasů - ale nejčastěji se hovoří právě o heterochromii očí, protože je nejnápadnější, dle mého názoru nejkrásnější. Nevím, jak tuto anomálii vnímá čtenář článku, ale mě naprosto fascinuje, doslova okouzluje, proto musím alespoň těmito několika slovy poslat tuto zajímavost dál. :) Nevyskytuje se pouze u lidí, dochází k ní také u zvířat, zejména u koček, nebo sibiřských huskyů.


pár hloupých keců o tetování

13. července 2013 v 12:21 | Wendy Flowers |  kvítí, pro které slunce svítí.

Co vlastně je tetování? Strašně ráda bych někomu sdělila, jak to vidím já s touto, mnohými zatracovanou a věčně neoceňovanou záležitostí, a kde je pro takové tlachání lepší místo, než právě na blogu? Blog nám umožňuje vysílat své myšlenky dál, až k lidem, které třeba zajímají, mají podobné problémy či pocity a soucítí s námi, někdy si u našeho názoru pokývají hlavou a řeknou si "to je pravda" nebo "tak to cítím taky." Upřímně děkuji za každou takovou duši.


Tetování je podle všeho určitý druh kresby, kterou tatér za pomoci svého náčiní, tedy jehly a barviček, nanese pod kůži a vytvoří tak na vašem těle jedinečné dílo. Je to dílo mnohými odsuzované, mnohými uctívané.

Tetování, nebo chcete-li kérka, má své rozšíření takřka po celém světě a přízeň milionů a milionů lidí. Cílem tohoto umění není oslňovat okolní svět, ale napomoci seznámit společnost s majitelem takového skutečného a opodstatněného výtvoru. Výběrem správného kousku se většinou lidé zabývají déle, než pět minut, proto můžeme s určitostí říct, že u většiny nositelů kérek se nejedná o malichernost nebo krátkodobou záležitost. / fakta, proč ne? Tetování do určitých partií bolí a zbavovat se ho, je u některých míst téměř nemožné, nebo až trýznivě bolestivé. A kapsa bude přirozeně taky o něco lehčí / Pravda, sama tetování nemám, a někdo si řekne "ta ale napovídá a sama nic takového nemá." Budu reagovat.

Ano, je to pravda a říkat si to můžete, ale číst o onom procesu a získávat o něm informace je důležitá a nedílná složka toho, být jenou nositelem něčeho výjimečného. Je to prevence k tomu, že přijdete do salónu, vyberete si motiv, nebo jej tatérovi předložíte, posadíte se do křesla a řeknete "Jé, to je jehla." Hledám, čtu a informuji se o tom, protože mě to zajímá a jednou, až na to budu připravená, si tetování dát nechám. / A doufám, že to nebude zase tak dlouho trvat, ale nikdo neví, co bude zítra, natož za měsíc :)) /


můj knižní vesmír

13. července 2013 v 1:03 knížečky.
Seznam knih z povinné i nepovinné četby. Knížečky, které si nějakým způsobem získaly mé srdce nebo mě nějak zaujaly. Díla řazena abecedně, dle počátečního písmene autorova příjmení. Výjimečně možná napíši i recenze na knihy, které se mi nelíbily.

A

B

C

D

E

F

G

H

I

J

K

L

M

N

O

P

Q

R

S

T

U

V

W

X

Y

Z

aurogramiáda na Marsu

9. července 2013 v 12:12 kytičkový deníček.

Ano, nejspíš, ale to bych nebyla já, abych si těch pár řádků čirého nesmyslu neodpustila.. Muška! Ano, po monitoru mi leze muška, potvora! Musím ji chytit. Musím se jí zbavit, šíleně mi vadí, je to muška na mém počítači.

No tak zpět k těm fotkám, musím je sem dát v malém rozlišení, protože těch tisíc let, než by se mi sem alespoň jedna velká načetla, čekat nebudu. Dávám pouze své fotky / což znamená, že jsem je skutečně vyfotila / Já vím, měla se mi třást ruka / A taky se třásla! A taky, že je to na těch fotkách vidět! / Některé jsou lepší, některé vlivem rozmazání horší, ale mě to nevadí, mám ty fotky ráda. Neměla jsem mít sílu na to, abych vůbec stiskla spoušť, ale z nějakého nevysvětlitelného důvodu jsem to dokázala, nejspíš proto, že jsem zkrátka na ten dokonalý den chtěla mít nějakou vzpomínku. Při samotné autogramiádě nic nemám, to bych nedokázala, třásli se mi ruce, foťák nepovolili a mobil je na okrasu. Z koncertu mám jen videa. Foťák jsem pro jistotu vůbec nemohla vyndat z kabelky, nojo, to víte, tam bylo tolik místa.. Závěrem jen snad to, že nemám ráda lidi, co si přivlastňují cizí majetek / neptejte se, jestli ty fotky mají jména - mají! :D / A jinak krásný den. :)


Rock for People

6. července 2013 v 22:39 reality, but baby don't cry
Už od samotné středy se snažím sama sebe dokopat k tomu, abych vzpomínky, které mi z úterý zatím ještě dlí v hlavě, sepsala. Nerada bych na něco důležitého zapomněla, ale na druhou stranu se uklidňuji faktem, že to po takovém dni snad ani nejde. :)

Protože předpokládám, že to nebude číst moc lidí / jesti n ě k d o / tak napíšu úplně vše, celý druhý červenec. On je vůbec blog strašně skvělá věc, vím to, protože ho již kolik let / pravda, ne zrovna intenzivně/ používám a neznám lepší místo, kam bych si své pocity mohla vložit a po letech se k nim vrátit.


Začnu-li samotným těšením na ten den, tak to probíhalo strašně komplikovaně. Když už mamá pod nátlakem "Jestli tam nepojedeme, tak toho budeme hodně litovat!" rezignovala, tak jsem se snažila za každou cenu přesvědčit kamarádku, jaby jela, protože jsme spolu byly i na PCF, a protože jsem si ten den bez ní nedokázala představit. Přece jen, bez nich bychom se neznaly. :) Dokopat ji k tomu byla více než jen povinnost. Nutno říct, že se jí tam moc nechtělo, ale ne nadarmo mi říkají manipulátor. :D

Za červen se stačilo odehrát tolik událostí, že jsem zkrátka do poslední chvíle vůbec nevěděla, pojedu-li tam vůbec. Ono to, že lístky budeme kupovat na místě, byla věc jistá již předem, je to skvělá věc, protože nikdy nevíte, co se může stát. Já vím, přemlouvat někoho aby jel, přičemž sama nebýt rozhodnuta, věřte, že v té situaci nebyla jiná možnost a že jsem tak nějak v nitru věděla, že tam pojedeme.

Onen verdikt jsme doma oddalovaly a oddalovaly až jsme se jednoduše rozhodly v pondělí a to cirka v deset hodin večer. A jetel byl tak hodný, že čekal co a jak a stále CHTĚL JET! Ale rozhodnout se v deset večer není taky nic světového, protože hledat rychle spojení, v kolik vlak jede, kde a v kolik se přestupuje, jediná výhoda byla, že Jetel / jo, ta má kamarádka :D taky má sestra a děda můj / bydlí poblíž, protože bez ní bych si to vůbec nedokázala představit.

Takže jsem pochopitelně pod tíhou té radosti nemohla usnout, a podařilo se mi to až kolem dvanácté. Ráno jsme vstávaly / abych doplnila, jsem z jihu /, abychom dopravily malého bratra k babičce a zároveň stihly vlak, tedy v půl sedmé, já byla vzhůru od pěti, protože jsem prostě za Boha nemohla spát. To jsem já, má šílená hlava, která se zaměstnávala teoriemi o tom, jaké to bude - a to se nakonec na mě podepsalo.

Cesta vlakem / ne, že bych byla jejím příznivcem, ale lepší než autobus jistě / probíhala na můj vkus až přes příliš pomalu. A to jsem já, ustavičně si na něco stěžuji a to pak nosí své plody. Poměrně nový vlak v Praze vystřídal nějaký podivně vyhlížející, a na mé parametry asi až moc luxusní rychlík / okay, bála jsem se, že se to každou chvílí rozpadne /. Bylo tam plno lidí, kteří měli stejnou cestu a očividně z toho kupé byli k uvytržení, jako já.

Z mého vlakového pocitáře : Pralo na mě slunce a naproti mně seděla holka s krosnou a košem / jako vážně košem / plným jídla. Jedla a pila jakési rosolovité pití s Aloe. Okna byla tak šedá, že jsem neměla nic lepšího na práci, než sledovat to podivné pití, jak se v tom ty malé kousky vrtí a plutí do neznáma. Ona četla knihu o dinosaurech / !!!!! /, měla brýle, ale slunce svítilo na mě! ne na ni. Navíc od chvíle, kdy jsem jí n e c h t ě n ě pošlapala nohu, mě skrz ty brýle sledovala. Seděla jsem tam jako poslušný školák, a už jsem si nepřála nic, než být už v Hradci a vidět konečně dědu /Jetela, Etc. Etc. /


skoč a dotkni se nebe

2. července 2013 v 10:07 kytičkový deníček.
RfP! Dneska je RfP
Dneska jsou tam Marsové!

Strašně se těším.
Strašně
Strašně
Strašně moc.


HAPPY CANADA DAY

1. července 2013 v 18:58 když něco potřebuje vlastní rubriku.

Prvního července slaví Kanaďané státní svátek - Canada Day, Den Kanady. Připomíná ustavení federálního dominia v roce 1867, kdy londýnský parlament přijal tzv. BNA Act. Znamenal spojení dosavadní Sjednocené provincie Kanada s Novým Skotskem a Novým Brunšvikem. Tento státní útvar se těšil značné autonomii v rámci
Britského společenství národů. zdroj. Mimoto - krásný první červenec. :)