I love it to Mars and back

23. června 2013 v 8:58 |  reality, but baby don't cry

PRAGUE CITY FESTIVAL. Dnes jsou to dva roky. Je to šílené, protože jsem tam do poslední chvíle chtěla jen z jednoho důvodu / O:) / Dnes si ten večer vybavuji stále stejně, jen o něco matněji / ano, čas se na mé paměti již podepsal / taky si vybavuji jeden článek, který jsem psala o pár dní později a jak mi šíleně hučelo v uších ještě asi měsíc poté. Jak mě z té mačkanici a vlastně celkově tam šíleně braly záda :D A vše to bylo šílené a dokonalé. A stále mám ten krásný bílý náramek se stříbrným písmem / stále se mi moc líbí :D /

A tak a tak, nostalgie.








editace : 4 | 7 | 13

A jak jsem to tehdy cítila a vnímala? Psala jsem to tehdy na jiný blog a musela jsem to tedy trochu přepsat, protože použité výrazy byly hodny člověka, žijícího maximálně v době kamenné. :) A stále tam jsou, ale nebudu měnit vše, takhle jsem tehdy uvažovala..



~



Den před tím než bylo PCF se mi na samotný festival vůbec nechtělo, /ze všeho mám šílené stresy, když se na něco X měsíců těším a pak mě to na nějakou dobu přejde a pak je tu DEN D / přiznám se k tomu docela otevřeně, že Marsy jsem předem neposlouchala hodně dlouho, a měla jsem jet na jejich koncert? / Nebyla jsem na to psychicky připravená / Tedy moc se mi tam nechtělo, jela jsem tam s tím, že to zkrátka nějak přežiju a pak domů, jenže, jenže..



Byla jsem tam s mamkou / za což jí nikdy nebudu dost vděčná / a také jsem se tam měla poprvé setkat s jednou úžasnou duší, beze které bych si to asi těžko tolik užila. Samotný festival jako takový / když nezmiňuji ony hlavní hvězdy / byl dobrý, vážně dobrý a naprosto mě uchvátily ty bílé náramky se stříbrným písmem / vážně krásná záležitost / My tam dorazily když hrála skupina Flogging Molly / podle všeho kaliforňané s irským cítěním / a ti se mi tehdy nelíbili. Ale měla jsem děkovat Bohu, že tam byli, protože po nich přišlo na řadu něco neuvěřitelného.



A to že skupina zvaná Gogol Bordello, tehdy mi v hlavě jely jen dvě zkratky / že omg a wtf / nemohla jsem pochopit, jak se to může někomu líbit, natož aby to třeba někdo poslouchal i jinak než tam, přičemž do většího údivu mě přivedla mamá, které se to jakože vážně líbilo / !! /.. nebyl to můj šálek kávy, nebyl to styl, který bych vyhledávala, a proto jsme si s Jetelem pustily MO :D / co trochu otočilo můj názor byl fakt, že zahráli celou českou písničku "Pověste ho vejš". Docela hodně velké a milé překvapení od zpěváka, který vypadal jako šílenec a jeho žeby kámoš jako slepice.



Pak na scénu nastoupili The Hives v cilindrech, / celé to jejich ántré bylo přinejmenším povedené a zajímavé/ ale nejspíš si mysleli, že s jejich nástupem spadne svět. Abych řekla pravdu, ty písničky se mnou nic nedělaly a vlastně jsem ze všeho co hráli poznala jen jednu jedinou. Tak jsem si tam tak v klidu postávala a čekala na své MARSY. A prostě cítím cosi na rameni, to totiž jedna z těch jejich skalních faninek na mě promluvila "Můžu se zeptat co tady děláš, když se tu jen nudíš?" V klidu a se svou vrozenou diplomacií jsem jí vysvětlila, že čekám na svou kapelu a ona reagovala "Tohle je moje nejoblíbenější kapela." / Prátelé měla jsem sto chutí jí říct do očí, co si o té její kapele myslím a vyslat ji ale proč bych se namáhala? :D / Ulevilo se mi, když konečně vypadli z podia ale nepotěšila mě ta hodinová čekačka na 30Seconds To Mars , když jsem si tam tak říkala, že už mě záda asi víc bolet nemohou, šeredně jsem se pletla. Přihnala se tam totiž obrovská vlna lidí, kteří došli na Marsy a to znamenalo, že se na sebe lidi lepili ještě víc. Dokonalý záda-bol.



A pak to začalo. Marsové to spustili. Zůstala jsem chvíli jen nevěřícně stát a ptala jsem se sama sebe jestli je jako skutečně vidím nebo vidím přeludy. Bože, bylo to úžasné, v jedné chvíli se zablesklo a Jared řekl "Come closer, you're so far away" a mě ztuhla krev v žilách /můj důvod, proč nic neříkám / při písničce K&Q to bylo šíleně chaotické. Jared pořád closer, closer a všichni ho jako cvičené opice poslouchali a to bylo peklo, všichni se na sebe mačkali a já už se těšila až z toho zmatku vypadnu.

Nechápu, jak někdo mohl jejich vystoupení hanit, byli úžasní a to i přes to, že byl Jared nemocný, navíc to, že udržoval kontakt s publikem bylo geniální, šetřil hlasivky, a to že "fanoušci" byli naštvaní, že nezpíval ty největší hity, to byl jejich boj. Než začali řekl že je nemocný, ke všemu to na něm bylo vidět a oni měli být vůbec rádi, že ten koncert neodvolal!!! / Bylo mi strašně moc líto, že jsem neslyšela svou milovanou FY, ale dalo se předpokládat, že nezazní, protože je to jedna z těch na hlasivky náročnějších, jestli ne ta nejnáročnější /



Taky jsem se musela smát těm pitomcům, kteří se smáli tomu klukovi, kterého si na pódium Jared pozval.. :D prostě závist, a bylo to tak hnusné, dokážete si představit stát na pódiu, hned vedle svého / mluvím za sebe / letitého idola Leta a zachovat chladnou hlavu / ??!! / já ne a proto jsem se mu nedivila, musel být šílený radostí a přitom prostě ještě odpovídat? /jako vážně mluvit s Jarem?! / Haha, zvládl to dobře, to já bych se s největší pravděpodobností klaněla zemi. Chtěla bych tam vidět ty, kteří se mu tak hořečně smáli. On se zkrátka měl a ostatní mu to tak moc záviděli a nedokázali se přes to přenést, navíc myslím, že je mu asi ukradené, že se mu nějací hlupáci smáli, on tam byl, mluvil s ním a to je jeho výhra.. :D Dny po koncertu byly úžasné, přála bych si PCF znovu. Bolela mě záda, téměř nic jsem neslyšela, ale perfekt. :)

~
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Verča Verča | Web | 30. června 2013 v 16:58 | Reagovat

dobře :)

2 Adee Adee | 30. června 2013 v 19:47 | Reagovat

Bylo to dokonalé :').

3 Benjamin Benjamin | Web | 30. června 2013 v 21:17 | Reagovat

Jak já jsem tam chtěl být :/
Vše mi utíká pod nohama.
V dubnu jsem chtěl jít na Imagine Dragons. (Nevím jestli znáš) a utelko mi to jenom, kvuli tomu, že jsem byl línej si to zařídit..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama